Doba Adventu a čas Vánoc . . .

 

Do Vánoc je zahrnována i doba adventní, která  Vánocům předchází. Je to období radostného očekávání a těšení - věřící se těší na příchod Ježíše, ostatní na nejpříjemnější svátky v roce.

 

 

 

Adventní doba trvá čtyři neděle před Štědrým dnem. Děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko.

 

K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jestličky(betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví.

 

Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavu narození Ježíše Krista. Slaví od 25. prosince do první neděle po 6. Lednu.

 

V České republice je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. posinec, coby podvečer samotné slavnosti narození Ježíše.

Svátek sv. Mikuláše – byl a je jedním z nejtypičtějším svátků předvánoční doby.

 

V předvečer svátku, tedy 5. prosince navštěvuje domácnosti patron a ochránce dětí svatý Mikuláš, v biskupské mitře a s berlou v ruce, doprovázen andělem a čertem.

 

Naděluje dětem za odříkání motlitbičky nebo básničky či písničky dobroty, sušená jablíčka, ořišky, perník, perníčky, čokoládu nebo drobné dárky.

 

Tam, kam Mikuláš nepřijde, dává se nadílka za okno do mikulášské punčochy.

 

Proč Mikuláše doprovází čer a anděl?

 

Čert znázorňuje zlo, peklo a trestá zlobivé děti. Anděl naopak děti povzbuzuje  a Mikuláš  rozdává dárky.

Takže je vše vyrovnané a na každého jednou dojde...

 

 

Vánoční stromek je jedním ze symbolů Vánoc. Staví se na Štědrý den a lidé si pod ním rozdávají vánoční dárky.

 

Vánoční stromky měly v minulosti ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. V některých krajích se také zavěšoval nad štědrovečerní stůl ozdobený malý stromek, ovšem špičkou dolů.

 

Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Později se dostala i k nám.

 

V Čechách nemá vánoční stromek dlouhou tradici, živé stromky se rozšířily až ve 40. letech 19. století.

 

 

Byly to  smrčky, jedličky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem – jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. V roce 1860 se na stromečku v poprvé rozsvítily svíčky.

 

 

Vánoční zvyky

 

Lití olova

 

Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno.

 

Krájení jablka

 

Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát.

 

Pouštění lodiček

 

Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky. Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.

Půst

 

Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.

 

Střevíc

Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.

 

Šupiny

Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.

 

 

U Štědrovečerní večeře

- chystá se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta - pod talíř se sková zlatý penízek - šupinky z kapra pro štěstí, a aby se nás držely penízky - od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře.
 

 

Vánočka

Vánočka má dlouhou historii. První zmínka o vánočce je z 16. století. V minulosti byla pojmenována jako húska nebo pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.

Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela.  

Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, které měly vánočce zajistit zdar.

Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.

 

Adventní věnec

K nejznámějším symbolům předvánočního času patří adventní věnec. Svíčky na něm si zapalují i nevěřící. A proč se zapalují svíčky? Dny se zkracují, tmy přibývá. Postupné rozžíhání svící na adventním věnci symbolizuje, že příchod Krista do života znamená přemožení temnoty a nárůst světla, pokoje a radosti. Věnec je víc, než pouhou okrasou. Zelené větve provoní dům, znamenají život uprostřed odpočívající přírody, kruh vyjadřuje společenství a plameny světlo, které osvěcuje každého člověka. Svíce jsou čtyři jako čtyři adventní neděle.

Původní barvou adventu je fialová - podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila lehce dostupná červená, ale v současné době se na věnce používají různé barvy. Základem věnce je zelená dřevina - jedle, smrk nebo borovice.

Každou adventní neděli si svíčku zapálíme a budeme se společně těšit na blížící se Vánoce.

 

 

Vánoční kapr

Ryby byly už ve středověku důležitým postním pokrmem, což velmi dobře korespondovalo s půstem, který se měl držet až do objevení první štědrovečerní hvězdy.

V 17. století se ale ryby - původně "jídlo chudých" - začaly vytrácet z jídelníčků obyčejných lidí a na štědrovečerním stole je nahradily levnější a dostupnější varianty pokrmů. Mnohem častěji než s rybou jste se tak mohli setkat s houbovou polévkou, jahelníkem, kubou, muzikou nebo vánočkou. Když už se ryba na Vánoce podávala, bylo to obvykle na sladko. A nebyl to jen obligátní kapr, ale třeba lín, sumec nebo jiná sladkovodní ryba.

Pro křesťany ryba symbolizovala Ježíše Krista, přibližovala události jeho života, chudobu, v níž přišel jako Syn člověka na svět. Rybou a chlebem nasytil Kristus své následovníky.

Ryba se podávala také v připomínku Krista jako rybáře lidí. Věřící si tímto pokrmem připomínali, že i oni jsou účastni lovu Páně. Podle některých názorů tu svou úlohu sehrály i staré předkřesťanské tradice. Konzumace posvátné ryby mohla zprostředkovat bližší styk z božstvem.

 

Jmelí

Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.

Jmelí patří možná k nejstarším symbolům vánoc. Tato stále zelená rostlina byla již součástí pohanských obřadů. A odpradávna je obestřena tajemnem a legendami, přisuzují se jí kouzelné účinky. Snad je to tím, že roste na nepřístupných místech vysoko v korunách stromů a na zelených stoncích se tvoří bílé bobule podobající se perlám.

Zvláštní na jmelí je i to, že dozrává v prosinci, kdy nekvete a nedozrává téměř nic.

Do konce středověku bylo u nás jmelí v zimním období takřka jedinou zelenou rostlinou, neboť lesy tehdy byly převážně listnaté, maximálně smíšené bukovo-borové.