Zastav se jen a dívej se. Zaposlouchej se do ticha.

Na bohapusté krajině zjevil se bůh. Zlehka a neviditelně našlapoval.

Tak zlehka, že ani kvítek ani stéblo trávy se nepohlo. Ale já ho viděla. 
Řekl mi, že žádná krajina není bohapustá, protože vše co jest je bohem.

Jsem život ve všech lidech, ve všech zvířatech, rostlinách i věcech.
A ten život jsi ty. Jsi člověk, právě nyní. Já jsem člověk skrz tebe právě dnes.

Současně jsem veškerým prostorem i časem.

Jsem přítomen ve válce i v míru, ve slunci i v mracích.

Jsem ve starém plotě i v nové dálnici. Jsem život.
Bohapusté je jen lidské oko, které nevidí.

Ale jakmile prozře vidí samo sebe jako prvek a zároveň jako zdroj samotný.
Vše je obsaženo ve všem a jsem to já.
Jsem esence krásy skrytá v každém okamžiku.
Zastav se jen a dívej se. Zaposlouchej se do ticha.

Už víš? Prozři za zrakem, vnímej za sluchem tu plnost, kterou jsi.
Nic není oddělené a zároveň jsem se malinko oddělil, a tak začala božská hra.
Přibliž se a hraj se mnou. V hloubce prožívání je hloubka Poznání.

Autor Monika Micajová, www.svetlojelaska.cz