V souzvuku s nekonečnem - Ralph Waldo Trine - ukázka z knihy č.2

Sobectví a nevědomost

A pochopíme-li že sobectví je kořenem všech omylů, hříchů a zločinů a že nevědomost je základem všeho sobectví, budemeshovívavě pohlížet na skutky svých bližních. Jen nevědomec sleduje své vlastní cíle na účet většího celku. Jen nevědomec je tedy sobcem. Člověk opravdu moudrý není nikdy sobecký. Je-li sobectví základem všech omylů, hříchů i zločinů a nevědomost základem všeho sobectví, pak vidíme-li projevy některé z těch vlastností a jsme-li věrní tomu, co je v nás nejvyššího, budeme hledat a budit dobro v každém člověku, s nímž se setkáme. Promluví-li Bůh k Bohu, odpoví Bůh a zjeví se jako Bůh. Promluví-li však ďábel k ďáblu, odpoví ďábel, a ďábla není radno dráždit.

Často je slyšet výrok: "Nevidím v tom člověku nic dobrého." Nevidíme-li to, nevidíme do podstaty věci; nejsme dost moudří. Je třeba pohlednou hlouběji a najdeme v každé lidské duši samotného Boha.Pamatujme však, že jen Bůh může Boha poznat. Kristus promlouval vždy k tomu, co je v lidech nejvyššího, nejryzejšího a nejlepšího. Znal a poznával Boha v každém, poněvadž jej nalezl nejprve sám v sobě.Smýšlíme-li o někom zle nebo nesprávně, budíme v něm zlo nebo blud. Čím citlivější je jeho ústrojí, čím méně je individualizován a čím je tedy přístupnější vlivům cizích myšlenkových sil, tím více bude tomuto působení podroben; tímto způsobem můžeme mít spoluvinu právě na těch zlých skutcích, které v myšlenkách přičítáme jiným. Právě tak, smýšlíme-li o někom spravedlivě, dobře a upřímně, budíme v něm spravedlnost, dobrotu a upřímnost. Máme-li v srdci lásku ke každému, s kým se stýkáme, budíme lásku a tytéž zušlechťující a hřející vlivy lásky se k nám stále vracejí z duší, v nichž jsme je vzbudili. Jak milujeme, tak budeme milování.

"Buď čistý i v tajných myšlenkách,

se řídí slov i sudby sled;

tak spletitý je Boží svět."

Není lepší návyk, než udržovat se stále ve stavu mysli, v němž neustále vysíláme svou lásku myšlenkami. Jak vznešeně a radostně by bylo žití ve světě, v němž bychom se setkávali jenom s Bohy. Dospějeme-li k onomu vyššímu poznání, budeme vidět v každé lidské duši jen Boha; a dovedeme-li vidět Jej v každém člověku, s nímž se setkáme, budeme žít v takovém světě a přispějeme k tomu, aby se toto vědomí rozšiřovalo. S oním licoměrným souzením bližních nemáme pak už co dělat, protože je nám dáno pohlédnout za vyvíjející se, měnivé a chybující já a vidět skutečné, nezměnitelné, věčné já, jež se postupně objeví v plné kráse své svatosti. Budeme pak dost velkomyslní, abychom poznali, že odsuzováním jiných odsuzujeme sami sebe.

Pověz mi…

Toto poznání nás naplní takovou láskou, že jí budeme stále překypovat. Všichni, s nimiž se setkáme, budou pociťovat její hřejivou a životodárnou moc. A budou zase vysílat zpět k nám tytéž hřejivé city lásky a tak budeme stále přitahovat k sobě lásku ze všech stran.

Pověz mi o někom, jestli mnoho miluje, a já ti povím, zda viděl Boha.

Pověz mi o někom, jestli mnoho miluje, a já ti povím, zda žije s Bohem.

Pověz mi, jestli mnoho miluje, a povím ti, jak daleko vešel do Království Nebeského - království souladu, "neboť plnost zákona je láska."

A v jistém smyslu je láska všechno. Je klíčem k životu, s její působení hýbe světem. Žij jen v myšlenkách lásky ke všem a získáš tím lásku všech. Žij v myšlenkách zlobných, nebo nenávistných a zloba a nenávist se k tobě vrátí.

"Zlo otravuje; záští šíp

v hruď střelcovu se vrací zpět.

a dokud nepohasne hněv

ta rána bude krvácet."

Láska a nenávist

Každá naše myšlenka je síla, která z nás vychází. Každá myšlenka se vrací, obtížena myšlenkami příbuznými. To je nezměnitelný zákon. Každá naše myšlenka má navíc přímý účinek na naše tělo. Láska a spřízněné city jsou normální a přirozený stav, souhlasící s věčným řádem vesmíru, neboť "Bůh je láska". Když chováme v nitru láskyplné myšlenky ke všem, budíme je zase v nich a tyto myšlenky účinkují přímo na našeho ducha a duchem na naše tělo.

Nenávist a příbuzné city jsou stav nepřirozený, nenormální, zvrácený a příčí se tedy věčnému vesmírnému řádu. Je-li totiž láskyplnost zákona, jsou tyto stavy, opaky lásky, přímým porušením zákona.Každé porušení zákona má za následek příslušnost bolest a utrpení toho nebo onoho způsobu. Není tu vyhnutí. Jestliže dovolíme vládnout myšlenkám hněvivým, nenávistným, zlobným, žárlivým, závystným, hanlivým nebo pohrdavým budou stravovat a otravovat naše ústrojí. Oslabí je, a jestliže jim dovolíme delšího trvání, možná je i zahubí, projeví se nemocemi, které plodí. A ke škodlivým vlivům svého ducha přivoláváme stále podobně vlivy jiných duchů. Tyto vlivy se dostaví jako ničivé síly, aby ještě rozmnožily naše síly a přispěly tak k dílu zkázy.

Láska tedy plodí lásku: nenávist plodí nenávist

Láska a dobro posilují a budují tělo, nenávist a zloba je stravují a ničí. Láska je "vůně života k životu", nenávist je "vůně smrtelná k smrti".

Přichází-li nenávist od někoho jiného bez nejmenší příčiny na naší straně, vycházejme ji vstříc od počátku až do konce s láskou. Tím způsobem můžeme tak oslabit její účinky, že nás nebude moci dostihnout a uškodit nám. Láska je kladná a silnější než nenávist. Nenávist lze vždy překonat láskou. Čelíme-li naopak nenávisti nenávistí, jen ji zesilujeme. Přikládáme palivo do již zažehnutého plamene, jimž se plamen živí a rozrůstá, a tak rozmnožujeme a zesilujeme zlo. Nic tím nezískáme, ale můžeme všechno ztratit. Jestliže čelíme nenávisti láskou, dovedeme učinit nenávist neškodnou. Nejenže na nás nebude působit, ale ani nás nedostihne. A ještě více: tímto způsobem dokážeme dříve nebo později v pravém slova smyslu proměnit nepřítele v přítele.

▪ Čel nenávisti nenávistí a ponížíš se.

▪ Čel nenávisti láskou a povzneseš nejen sebe, ale i toho, kdo tě nenávidí.

Pamatujme si, když pomůžeme jinému, prospějeme tím zároveň sobě; a jestli nemyslíme na sebe, bude naše odměna skoro vždycky větší, než služba, kterou jsme prokázali jinému

Žijme život

Člověk dosáhne pravé dokonalosti, jen když mu v duchu svitne vědomí vlastní dokonalé přirozenosti a tím poznáním vyšších zákonů. A ničím nemůžeme účinněji urychlit to svítání v duchu člověka, než tím, že projevujeme svým životem své vnitřní božství. Příkladem, a nikoli příkazem.

▪ Životem, nikoli kázáním.

▪ Skutkem, nikoli vyznáváním.

▪ Žijme život, a nevykládejme, jak je třeba ho žít.

▪ Nic není nakažlivějšího než život.

▪ Co sejeme, to budeme žít. Plod je téhož druhu, jako sémě.

▪ Nezabíjíme jen tehdy, když někomu ubližujeme přímo tělesně, ale zabíjíme každou nepřátelskou myšlenkou.

▪ A nejenže zabíjíme, ale zabíjením jiných vraždíme i sebe.

▪ Naplňme svět nenávistí a bude hotovým peklem.

▪ Naplňme svět láskou a nebe se vší svou krásou a slávou stane se skutkem.

▪ Nemilovat znamená nežít, nebo žít mrtev.

Život naplněný láskou ke všem lidem je život plný, bohatý, život rostoucí stále do krásy a moci. Čím větší člověk, tím více obsáhne jeho láska a přátelství. Čím menší člověk, tím omezenější a zakrslejší je jeho duch a tím více se pyšní svou "výlučností". Žít výstředně dovede každý blázen a hlupák. Duchem univerzálním, obsáhlým může být jen člověk veliký. Jen člověk malicherný, osobní, domýšlivý a sobecký žije výstředně. Člověk ducha velikého, královského, nesobeckého nikoli. Malicherný duch se snaží vždy udělat dojem. Duch veliký - nikdy.

Uvědomíme-li si svou jednotu s Životem Nekonečným, dostaneme se rázem do pravého vztahu ke svým bližním. Vstoupím do souladu s velkým zákonem, který praví, že nalezneme svůj život, jestliže jej ztratíme při službě jiným. Dospějme k poznání pravdy, že všechen život je jeden a že jsme tedy částmi velkého celku.

▪ Poznáme potom, že cokoli činíme pro jiné, činím zároveň pro sebe.

▪ Poznáme také, že když ubližujeme jiným, ubližujeme tím sobě.

▪ Poznáme, že člověk, žijící jedině pro sebe, žije život malý, zakrnělý, trpasličí, poněvadž nemá účast v širším životě lidstva.

▪ Ale ten, kdo v službě jiným ztrácí svůj život v tom širším životě, rozmnožuje a obohacuje svůj život tisíckrát. Každá radost, každé štěstí, každé dobro, jehož se dostává kterémukoliv členu širšího celku, bude náležet také jemu, protože je účastný na životě všech i každého zvlášť.

Největší služba, kterou můžeme prokázat bližnímu, je, že mu pomůžeme, aby si pomohl sám, jestliže ho přivedeme k poznání sebe sama. Ničím mu neumožníme poznat rychleji a úplně síly, které dřímají v jeho duši, než když ho přivedeme k tomu, aby jasně a živě si uvědomil svou jednotu s Nekonečným Životem a Moci, otevřel jim sebe a aby Nekonečný Život a Moc mohly působit a projevovat se skrze něho.

Moudrost a vnitřní osvícení

Bůh je Duch Nekonečné Moudrosti. Čím víc se mu otevřeme, tím více bude se nám i skrze nás projevovat nejvyšší moudrost. Touto cestou můžeme proniknout až Abychom dosáhli této nejvyšší moudrosti a poznání, musíme naprosto důvěřovat Bohu, že nás k nim dovede, ale nikoliv prostřednictvím někoho jiného. Jestliže půjdeme přímo k Nekonečnému Zdroji samému, přestaneme být otroky osobností, zřízení a knih. Měli bychom být stále přístupní pravdám, které zprostředkují tito činitelé. Měli bychom je však vždycky považovat jen za zprostředkovatele, nikoli za prameny. Neměli bychom je nikdy uznávat za mistry, nýbrž pouze za učitele.

Není na světě důležitějšího a hlubšího příkazu než "Buď věrný sobě samému!" Jinými slovy řečeno, buď věrný své duši, neboť tvou duší mluví k tobě hlas Boží. To je vnitřní vůdce. To je světlo, jež osvětluje každého člověka přicházejícího na svět. Je to svědomí, intuice. Je to hlas vyššího já, hlas duše, hlas Boží. Je naší velkou chybou, že neslyšíme a nejsme poslušní hlasu své duše. Jsme zmítaní sem a tam a nikdy nejsme ničím jistí. Hlas duše, hlas Boží, hovořící skrze naši duši, nás nebude nikdy nabádat k tomu, abychom jiným ubližovali nebo dělali něco, co se neshoduje s nejvyššími příkazy práva, pravdy a spravedlnosti. A jestli máme někdy pokušení ubližovat, není to hlas intuice; ponouká nás k tomu naše nižší já.

Moudro rodí intuice

Všechny věci, které máme znát, se nám zjeví, otevřeme-li se hlasu Ducha Nekonečného. Náš zrak nabude věštecké bystrosti a budeme vidět do samého nitra věci. Nebudou to nové hvězdy, nebudou to nové zákony a síly; ale můžeme se otevřít Duchu Nekonečné Moudrosti, že objevíme a poznáme hvězdy, zákony a síly, které nebyly dříve známé; a v tomto smyslu budou pro nás nové. Jestliže dospějeme touto cestou k poznání pravdy, nebudeme muset dbát na proměnlivé jevy vnějšího světa. Můžeme se ponořit do mlčenlivého klidu svého nitra. Můžeme otevřít okno, vyhlížet a sbírat jevy vnějšího světa dle libosti. To je pravá moudrost. "Být moudrý znamená znát Boha." Moudrost vzniká intuicí. Daleko přesahuje vědění, které vzniká názorem a je pouhou součástí hlubší moudrosti.

Kdo chce vstoupit do říše moudrosti, musí nejprve odložit veškerou rozumovou pýchu

Musí se stát dítětem. Předsudky, předpojatá mínění a smýšlení překážejí pravé moudrosti. Domýšlivé mínění je ve svých důsledcích sebevražedné. Zavírá dveře před pravdou.

Poznávání pravdy se řídí tímto velkým zákonem:

Uzavře-li se člověk pravdě z rozumové pýchy, z předpojatého mínění, z předsudků nebo z jakékoli jiné příčiny, nedostane se mu úplné pravdy z žádného pramene. A naopak, otevře-li se člověk zcela pravdě, nechť si přichází z kteréhokoliv pramene, bude mu pravda prýštit ze všech pramenů, ze všech stran. Stane se člověkem svobodným, neboť pravda osvobozuje. Ten první zůstane otrokem, neboť pravda nebyla k němu zvána. Pravda nevstoupí tam, kde není vítána plná a volná.

A kam je pravdě odepřeno vstoupit, tam nespočine požehnání, které pravda přináší. Tam naopak pošle vyslance, přinášejícího odumírání, nemoc, smrt - tělesnou, rozumovou i duševní. Člověka, který by chtěl jinému bránit ve svobodném a nespoutaném hledání pravdy, který by chtěl být jinému vykladatelem pravdy a zůstat jim, místo aby mu dopomohl stát se svým vlastním vykladačem pravdy, takového člověka je třeba se chránit jako zloděje a lupiče. Zlo, které páchá, je mnohem větší, protože poškozuje přímo a pozitivně samotný života toho, koho se tak zmocnil.

Pravý učitel

Pravý učitel nechce nikdy být jinému tlumočníkem pravdy. Pravý učitel je ten, kdo se snaží dovést toho, koho učí, k pravému poznání sebe sama, a tedy k poznání svých vlastních síl aby mohl být sám sobě tlumočníkem pravdy.

Blbost

Jestliže se uzavřeme pravdě, budeme žít ve svých domýšlivých předsudcích a naše domýšlivost nadělá z nás blázny a blbce.Blbost je zastavený duševní vývoj. Uzavřeme-li se z jakékoliv příčiny pravdě a tím vývoji, přivodíme si jistý druh blbosti, byť se to tím slovem nenazývalo. A jiný druh zase vzniká, zdržuje-li se vývoj tím, že člověk přijímá všechno jako pravdu, aniž to zkoumá, jen proto, že tomu učí určitá osoba, určitá kniha, určité zřízení. To je tím, že člověk se stále ohlíží kolem sebe, místo aby byl věrný svému vnitřnímu světlu a ošetřoval je tak, aby svítilo stále jasněji.

Měli bychom mít velkou radost z toho, že neomezená pravda Boží je všem přístupná. Všem stejně přístupná, a že u každého může být domovem, kdo po ní vážně touží a otevře se jí. A pokud jde o moudrost, vedoucí nás v denním životě, nebude pro nás tajná žádná věc, kterou musíme znát, jestliže známe zákon jejího vzniku a jestliže ho dovedeme rozumně využít. Vězme, že všechny věci jsou naše, jestliže víme, jak si je osvojit.

Když přijdou chvíle, kdy nevíme, kudy se brát, kam se obrátit, je chyba v nás. Je-li chyba v nás, záleží na nás napravit tento nepřirozený stav. Do takového stavu bychom se nikdy nedostali, kdybychom bděli a byli si vědomi světla a sil, které jsou v nás. To světlo svítí ustavičně a my máme pečovat jedině o to, aby nic nepřišlo mezi nás a světlo.

Intuitivní postřehnutí pravdy

Intuitivní postřehnutí pravdy je denním chlebem k ukojení našeho denního hladu; přichází jako mana na poušti den za dnem, každý den přináší dost prostředků k ukojení potřeb právě jen toho dne. Takový postřeh je nutné uposlechnout ihned, protože pokud otálíme, zakalí se. Čím více váháme, tím více vpouštíme klamných dojmů, které zahalí intuici příkrovem cizorodé mravní obrazotvornosti, která se rodí z šalebné pozemské vůle. Všeobecný zákon ukládá však podmínku, kterou je nutné splnit. Potlač všechna přání kromě touhy zvědět pravdu; mimo to buď pevně odhodlán, že uposlechneš pravdu, jasně postřehnutou, ihned, jakmile ti bude zjevena. Žádný jiný duševní stav nesmí sdílet půdu s tou vše zabírající láskou k pravdě pro ni samou. Zachovejme se podle tohoto pokynu a nezapomeňme, že očekávání a touha jsou nerozlučné jako ženich a nevěsta. A brzy uvidíme, že naše dosud temná cesta se osvěcuje nebeskou září, neboť s nebem našeho nitra bez ustání spolupůsobí všechna nebesa zevnější. To lze pojmenovat slovy: ,,Uchýlit se v mlčení." To znamená postřehnout světlo a dát se vést světlem, které osvětluje každého člověka, přicházejícího na svět. To znamená slyšet a dát se vést hlasem vlastní duše, hlasem svého vyššího já.

Nalezení nejvyššího, nejplnějšího a nejbohatšího života

Chceme-li nalézt nejvyšší, nejplnější a nejbohatší život, jaký může poskytnout nejen tento svět, ale kterýkoliv jiný, upusťme od názoru, že náš život je odloučen od života Božího. Trvejme na myšlence své jednoty s Bohem. Čím více na ní budeme trvat, tím více ji budeme uskutečňovat, a uskutečníme-li ji v životě, uvidíme, že nic dobrého nám nebude odepřeno, neboť v tom je všechno zahrnuto. Pak bude na nás, abychom beze strachu a bez úzkosti prostě konali dnes, co třeba udělat dnes, a totéž byli připraveni činit zítra, až bude zítra, věda, že zítřek přinese to, co je potřebné k ukojení zítřejších duševních i tělesných potřeb. Pamatujme však, že zítřejší potřeby bude nutné ukojit teprve zítra.

Centrum zdroje a inspirace: Ralph Waldo Trine, V souzvuku s nekonečnem, Eko-konzult 2000, 1. vydání

(c) PannaCz.com Noetika - zpracovala Sára

Zdroj: https://svetlojelaska.blog.cz/