SETKÁNÍ

Víš o čem je setkání?….
Setkání je o duších, je o nás dvou…
Setkání je ten nejkrásnější okamžik, kdy se propojí vzájemně
dvě energie,
které jsou v danou chvílí rozdělené
v jednu energii - dojde ke splynutí, ke splynutí duší.
To je ten okamžik, kterému říkáme setkání.
Je to krása okamžiku, je to tanec v rytmu.
Je to jako šumění moře, které hraje stejnou píseň v celé své širé
dálce a na všech svých koncích.
Setkání je ten okamžik, který nazýváme slavností.
Je to slavnost duše, slavnost ducha.
V tu chvíli duch vycházející ze svého středu, opouští svůj střed
a jde do bodu, kde se setkává
se středem svého vlastního já, se středem vlastním.
Je sám sebou, je spojen.
To je jednota. To je setkání.
Setkání je projev lásky v okamžiku.
Setkání je, jako když otevřeš okno
a do tvého domu vstoupí vzduch, slunce
a každou částečku tvého těla prostoupí ten pocit tepla, ten pocit
volnosti.
Jsi vším a zároveň sama sebou.
Jsem teď ty a zároveň jsi já.
Jsi sama a zároveň jsi všemi.
Jsi sama a zároveň vše. Prostě jsi….
A to je SETKÁNÍ.

JEDINÁ CESTA JE CESTA LÁSKY

A Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka k obrazu svému, stvořil je jako muže a ženu.

Každá láska má schopnost a energii k tomu, aby přání převáděla ve skutečnost, ovšem láska mezi dvěma lidmi, jejichž osobní aury takto harmonicky splývají, vytváří takový druh vibrace, o níž píší básníci a která je schopna skutečně magických zázraků.
Mezi miliony párů na Zemi, snažícími se o dosažení (nebo které již dosáhly společného uspokojení a naplnění - a těmi, jež doposud procházejí těžkou sexuálně karmickou zkouškou - , jsou i takové vzácné dvojice, které nazýváme esoterickým termínem "duchovní druhové" či "duchovní blíženci".
Během strastiplného hledání duchovního druha se člověk několikrát ocitá ve slepých uličkách, mnohý vztah posléze vybledne a rozplyne v nezájem a znuděnost. I když je duchovní blíženec nakonec nalezen, stále ještě bude hodně komplikací a zkoušek způsobilosti, které nám budou dočasně působit bolest, kterou lze zmírnit pouze neustálým porozuměním a odpuštěním. Pokud jen budeme oplácet bolest bolestí, naše karma nám vše vrátí.
Někdy se může zdát, že problémy dvou milujících se lidí jsou beznadějné, že překážka, jež je od sebe odděluje je nepřekonatelná. Ovšem všechny tyto problémy se okamžitě rozplývají již při pouhém doteku rukou či srdcí, myslí, nebo i jen když se vzájemně dotknou nosem a při tom zašeptají jediné slovo: "zázrak". Neboť láska je zázrakem, tajnou mocí, kterou disponují všichni ti, kdo milují, aniž by si to uvědomovali.
Nezáleží vůbec na tom, jak velká je rána nebo jak hořce zní vyslovená slova - láska všechno zahladí, jako by nikdy k ničemu takovému nedošlo, ovšem je k tomu zapotřebí touhy a vynaloženého úsilí toho, kdo bolest způsobil - a též schopnost odpuštění ze strany toho, komu bylo ublíženo. Touha, úsilí a odpuštění, to vše je zapotřebí k uvolnění síly a moci lásky. Každý člověk úspěšně zakončí své nesčetné životy tehdy, když se opětovně spojí se svým duchovním blížencem, neboť jedině tehdy, když se všichni osamocení a rozdělení blíženci radostně shledají v opětovném spojení, jedině potom vzniká úplný obraz, který je součástí celého vesmíru.
Občas se stane, že se potkají muž a žena a okamžitě v očích toho druhého poznávají druhou polovinu sebe samých. Oči jsou oprávněně označovány za "okna do duše". I jejich hlasy se jim zdají být důvěrně známé. Oba okamžitě pocítí onu nezaměnitelnou skutečnost, že jsou, byli a vždy budou Jedním, ať již proti svému osudu třeba po staletí bojovali či se onomu spojení zbytečně bránili. Aniž by si řekli jediné slovo, vědí, že pouze skrze toho druhého mohou doufat, že naleznou Jednotu - a pouze tehdy, pokud budou spolu, mohou být oba ve všech směrech Úplnými.
Muži a ženě, kteří jsou si duchovními druhy, není zapotřebí říkat slova jako "miluji tě", neboť oni s jistotou vědí, že patří jeden k druhému, ať již v této současné inkarnaci (v současném životě) nebo (kvůli karmickým spletitostem) v jiných, pozdějších staletích. Výrok,, co Bůh spojil, člověk nerozdělí", jejž je pronášen při svatebních obřadech, se vztahuje právě k této skutečnosti a je pouhým symbolickým rituálem, neboť žádný člověk nemůže zlomit spojení mezi duchovními blíženci, ani oni sami, a není toho schopna ani žádná vesmírná energie. Síla, která je stvořila, je všemocná a nezničitelná.
Ti, kdo hluboce milují a kdo jsou v opravdovém spojení se svými druhými polovinami sebe samých, ti nemají nejmenší touhy rozpoutávat války ani podmaňovat si druhé. Dogma o božství, stejně jako dogma o patriotismu, je negativní vibrací, která se snaží nadřazovat jednoho muže, jednu ženu či jeden národ nad ostatní lidi či národy. Jsme všichni synové a dcery Boží a také synové a dcery Jeho družky, Jeho duchovního blížence. Polarita pozitivního-negativního, mužskosti-ženskosti existuje ve všech rozměrech, na všech stupních vědomí, jak v nebeských galaxiích, tak v pozemském pekle. Sám Ježíš nikdy neprohlašoval, že je bohem. "Co jsem učinil, můžete činiti též… běžte a čiňte jako já… budiž vám učiněno dle vaší víry…". To nejsou výroky vyjadřující nějakou spirituální nadřazenost, nýbrž pouhá upozornění, že to, co je demonstrováno, je projevem "božského" uvnitř každého z nás, že jde o zázraky, jichž jsme my všichni schopni - i když nikoli bez obětí, nikoli bez jisté disciplíny, jíž je zapotřebí, abychom dokázali ovládnout své tělo, mysl a emoce. Jen je přirozené, že slovo "disciplína" má stejný slovní základ jako slovo disciplin (učedník).
Kdo z nás čas od času není nehodný lásky? A což právě tyto okamžiky nejsou chvílemi, kdy potajmu nejvíce toužíme být milováni? Ach, jakým kouzlem je vlídnost někoho, ke komu jsme se zachovali nevlídně, jak zázračně zní na naše slova "promiň mi, co jsem ti řekl nepěkného" odpověď: "Co ti mám prominout? Já si na nic nevzpomínám." V takovém okamžiku se naše srdce naplní radostí a náš pohár je plný po okraj. Neboť toto nejstarší alchymistické tajemství je zcela prosté.
Nechť síla lásky stojí při vás. Nechť od vás skrze jas svého světla odvrátí ony pohromy přírodní i osobní, pohromy odloučení či rozvodu s milovanou osobou.

Z díla Lindy Goodman

https://duhovenebe.blog.cz/