Rozdíl mezi posuzováním a konstatováním.

Mnoho z nás neví jaký je v tom rozdíl. Většina se stále uchyluje k posuzování, kritizování, pomlouvání ...všeho a všech.
Když popisuji nějaký příběh, to co jsem skutečně zažila a nedávám tam své domněnky...tj. konstatování, popisování skutečnosti, ikdyž nebude zrovna příjemná, je to popis události co se mě stal ! V momentě kdy do příběhu dám své názory, ve skutečnosti názory svého ega, ať je to cokoli, jde o posuzování.
Nikdo nemůže za druhého cítit, myslet, ani se domýšlet... Každý dělá nejlépe to co umí...

V naší současnosti posuzování, kritika, pomluva je tak rozšířená, že se nestačím divit...všude, kde se octnu... tramvaj, úřady, obchody pozoruji... a lidé jen stále někoho kritizují a posuzují...vždy si něco a někoho najdou, přátelé se sejdou a už posuzují ty, kteří nepřišli, ikdyž nic neví a co je nejdůležitější, oni si neuvědomují, že mluví o sobě! A neumí se o ničem jiném bavit...Řeč je psychosomatická, dávejme si pozor co říkáme, mluvíme vždy o sobě. 
I zde je mnoho takových příspěvků.

Já to mám taky v rodině... dcera, muž, a když reaguji tím, že přece nemůžeš vědět, jak to druhý myslel, jaká je skutečnost,
proč se tak stalo, atd... dívají se na mě o čem to mluvím...:-) proč se někoho, např.toho grázla zastávám...:-)

Já se usmívám, protože brzy to všichni pochopí. Nastal čas, kdy se každá myšlenka a pocit velmi rychle zhmotňují...a to bude ta nejlepší škola, nejlepší vyučování...na co pomyslím to přijde, co udělám dostanu zpět a rychle, a tímto se budu učit jak žít...To je zákon Karmy, zákon Osudu, neboli zákon Příčiny a
následku. Stále je to tentýž zákon, jen jinak nazývaný.

A na závěr. Vůbec to není snadné, ani mě se to vždy nedaří...:-), ale je důležité si to uvědomit a napravit. A to jde.

S láskou Marušinka, KMM

Prevzaté z: FB Marie Michalcova