Přítomný okamžik versus nižší mysl

Současný trend různých esoterických a duchovních směrů neustále poukazuje na důležitost tzv. „Žití v přítomném okamžiku“. Jak toho ale skutečně dosáhnout v proudu každodenních okolností? Existuje pouze jeden druh přítomného okamžiku? Pojďme se na tato témata podívat.

Většina lidí tráví své životy v mysli, čímž jsou uzavřeni a podmaněni časem, jenž jim jejich mysl sama diktuje. Žijí svými záležitostmi minulosti a též jsou ustaraní o svou budoucnost. Skutečný prožitek života jim takto uniká. Zapomínají vnímat a prožívat, co jim konkrétní přítomný okamžik přináší – jakoby se i jejich smysly fyzického těla stáhly na nezbytné minimum, k pouhému přežití a fungování. Nevnímají své okolí a nevnímají sami sebe – pouze svou nižší mysl – konkrétně své vzpomínky a též starosti o budoucnost.

Jenže právě tímto způsobem žijí v iluzorním světě, který je tvořen jejich ohraničenou myslí, jsou vězni své minulosti i budoucnosti, jsou vězni, kteří si své vězení nejenže vybudovali sami, ale zdi své cely si každou vteřinu doslova zvětšují. Jejich životy jsou postaveny na zdech iluzorního světa nižší mysli – a skutečný život jim uniká.

Neznamená to však, že by mysl byla necenným nástrojem. Naopak, mysl je úžasným služebníkem – nikoliv však pánem. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že to my jsme pány své mysli a můžeme ji vědomě řídit, začíná náš osobně duchovní růst, k němuž patří zejména koncentrace a kontrola každé své myšlenky, a tím i svých emocí, svých činů. Během koncentračních, meditačních a kontemplačních cvičení se učíme svou vůli ovládat myšlenky, které nás chtějí zdolat, jakékoliv nízké myšlenky či nejasné emoce musíme bděle rozpoznat, ovládnout, naučenými duchovními technikami je transformovat ve světlo. Vzhledem k tomu, že naše běžná mysl vlastnila své žezlo moci delší dobu, lze předpokládat, že nastoupením cesty osobně-duchovního rozvoje se jej nevzdá jen tak lehce. Zkrotit ji a vycvičit je přesto obrovským pokladem – získáme tím dokonalý nástroj, tolik potřebný i pro zdejší fyzický svět.

Je to vlastně paradox – většina lidí tráví své životy ve své mysli a přitom ji neumí používat efektivně, neboť jsou ovládány produkty svých nižších psychicko-energetických center – čaker, myšlenkami nižší mysli. Umět kvalitně a efektivně přemýšlet, být tedy produktivní svou vyšší myslí je vzácné. Jedná se přitom o jednu z nedůležitějších  duchovních hodnot a měli bychom o ni usilovat – dovést funkci své mysli do dokonalosti a předat vládu nad ní své niterné životní jiskře – onomu „Já Jsem“ .

Stává se totiž též, že určití jedinci, jejichž mentální tělo je dokonale vytrénované, jsou génii v obratech mysli, a přesto nejsou jejími pány. Naopak je jejich mysl tak obratná, že je to ona, jež si je podmanila.Mentální dokonalost neznamená ještě „duchovnost“, ale duchovnosti bez mentálního očištění dosáhnout nelze též.

Proč je v současnosti ve firmách taková poptávka po koučích? Firmy potřebují někoho, kdo jejich zaměstnancům pomůže umět přemýšlet efektivně – a vlastně i  přemýšlet jasně. Lidé jsou tak zahlceni emocemi, stresem, starostmi, nátlakem nároků, jež jsou na ně kladeny, že jejich mysl není tvůrčím a efektivním nástrojem. Jejich mysl se stále motá v myšlenkách strachu, obav, stresu, různých povinností, které je potřeba vykonat, avšak tvůrčí činnost a efektivita zůstává na bodu mrazu. Nežijí v přítomnosti – jejich mysl je zahlcena a oni jsou jejími zajatci. Vše je tak jaksi zablokované, jedno v druhém, a bez možnosti rozpohybování a znalosti, jak uvést věci do pohybu. V takové chvíli je role kouče, průvodce, mentora zásadní. Zrovna tak je tomu i v životním koučinku – kdy kouč pomůže uvést koučovaného zpět do přítomnosti a pomůže nastolit řád v jeho mysli i životě. Takto zharmonizován, vycentrován a soustředěn sám v sobě a na svůj život, pak jedinec kráčí svou cestou přítomněji, vědoměji, s hlubším prožitkem i větší tvůrčí činností. Toto vše se ukrývá v dosažení skutečného stavu Přítomnosti.

Každý z nás, ať již jsme na své životní cestě jakkoliv daleko, má na výběr: Žít uvězněn uvnitř své nižší mysli anebo se stát jejím pánem a prožívat život v plné intenzitě dobrého i zlého, tzn. žít vědomě v „Přítomném okamžiku“, žít tudíž vědoměji. Rozhodneme-li se pro druhou variantu, nejedná se o cestu příliš pohodlnou, ač je to jediný možný způsob,  chceme-li  dosáhnout stavu, kdy při vyslovení slov „Já Jsem“ pocítíme transcendentní pocit, ucítíme žár svého skutečného „Já“, zažijeme skutečný stav bytí, zde i všude, zažijeme skutečný rozměr své Existence. V té chvíli se však poznání variant Přítomnosti  teprve otevírá – neboť tím začíná naše metafyzická pouť – na níž poznáváme, že stav Přítomného Okamžiku má mnoho úrovní intenzity prožitku.

Miroslava Soukupová, Zuzana Soukupová

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na https://www.reiki-centrumpraha.cz)