Pravé příčiny nemocí podle dr. Bacha

Takzvaná nemoc je vždy důsledek hlubokého vnitřního nesouladu. Dokud se budeme zabývat důsledky a neodstraníme hlavní příčinu, k vyléčení nedojde anebo bude pouze zdánlivé. Na počátku je vždy jistý morální nedostatek, který má svůj původ v našem egoismu: v chování, které se staví proti jednotě věcí.
kutečnými nemocemi člověka jsou jeho charakterové vady:

PÝCHA

KRUTOST

NENÁVIST

SOBECTVÍ

NEVĚDOMOST

SLABOST

CHTIVOST

Když se dostatečně zamyslíme, každá z nich je namířena proti jednotě všech věcí. Choroby v moderním slova smyslu jsou nedostatky našeho charakteru: pakliže o nich víme, a přesto v nich setrváváme, nutně se to bolestně odrazí na našem těle v podobě nemoci.

Pýcha je nedostatek smyslu pro míru, neporozumění, že jsme pouze malou částečkou v nezměrnosti všeho stvořeného. A protože se pýcha odmítá sklonit před stvořitelem světa a odevzdat se do jeho vůle, její činy jsou s touto vůlí v rozporu.

Krutost je nejhrubším odmítnutím jednoty všech věcí, je neschopností vidět, že nepřátelství vůči jedinci je nepřátelstvím vůči celku, a představuje tedy přímý útok proti této jednotě.

Nenávist je pravý opak lásky. Staví se proti zákonu stvoření a do opozice vůči velkému božímu plánu. Nese s sebou jednání a myšlení namířené proti šanci, aby všechno na světě řídila láska.

Sobectví je samolibým prosazováním vlastních zájmů namísto prospěchu a ochrany celku.

Nevědomost je neschopnost vidět pravou skutečnost. Má-li k tomu příležitost, svádí člověka k mnoha nesprávným a temným činům, kterých by se ve světle poznání všudypřítomné pravdy nikdy nedopustil.

Slabost, nerozhodnost a povrchnost jsou způsobeny odmítáním nechat se vést svým vyšším Já.

Chtivost vede k touze po moci, je popřením jedinečnosti a svobody každého individua. Chtivá osobnost ve své touze velet, rozkazovat a vládnout si doslova uzurpuje postavení stvořitele.

Uvedené charakterové vady jsou příkladem skutečných nemocí a tvoří prazáklad utrpení a bolesti.

Pýcha způsobuje nemoci, které jsou provázeny neohebností a tělesnou strnulostí. Postihem za nenávist je samota, nekontrolovatelné výbuchy hněvu, mentální kolaps. Samolibost vede k neuróze, nevědomost a nedostatek moudrosti k narušenému zraku a sluchu. Náhodné nebývá ani poranění či tělesné poškození – ať už kterékoli části těla -, i tohle patří do působnosti zákona příčiny a následku a i zde nám to může cosi osvětlit. Například srdce, zdroj života a lásky, je zasaženo, není-li přirozeně rozvíjena láska k lidstvu, anebo když je zaměřena nesprávně. Postižení rukou poukazuje na nevhodné konání, a je-li zasažen mozek, centrum veškeré tělesné kontroly, naznačuje to nedostatek sebeovládání.

Ale nezoufejme, léčba všech nemocí a trvalá ochrana proti nim je možná a spočívá v odkrývání vlastních nedostatků a v jejich vykořenění.

Ukázka z knihy Bachovy květové esence, autor: Katarina Michel, https://www.celostnimedicina.cz