Odpuštění Vděčností

Od – puštění znamená pustit se energetických vláken, které nás pojí s minulými zážitky zklamání, ublížení, smutku, nedostatku, ale také vlastní viny.

Karma je to, co navrací Vesmír v nás do rovnováhy. Vesmír i náš pozemský svět je v dokonalé harmonii, ač budí zdánlivý dojem chaosu. Vše je zamícháno v koktejlu rozmanitých chutí.

Karma není špatná a není třeba se ji bát. Ale naopak děkovat, protože přináší rovnováhu.

Vlastně vše v nás volá po této rovnováze, po sjednocení duality v milostném propojení protipólů.

Svazujeme se mezi sebou i sami sebe vinou neodpuštění. Proto to, co není odpuštěno se dřív nebo později projevuje v naší realitě. Buďte proto vnímaví a pozorní a s láskou můžete léčit každou maličkost, která přijde.

Pravé odpuštění nejsou prázdná slova – odpouštím, odpouštím, odpouštím… Je třeba plně pochopit i prožít ve vědomí, emočním i fyzickém těle. Potom odpuštění, které prošlo hrubou hmotou volně prochází do jemnohmotných těl i ostatních našich energetických částí mimo časoprostor.

K výraznému posunu dochází, když slovo – odpouštím – proměníme na – děkuji. Nese totiž úplně jinou vibrační informaci. Pokud odpouštíme, tak jinými slovy říkáme – ano ublížil jsi mi.

Když byste měli možnost podívat se na celou situaci z jiného úhlu pohledu nebo jednoduše z nadhledu, prostě šířeji - se znalostí celé skutečnosti, viděli byste plnou krásu té boží hry, ne jen malý výsek, na který se zaměřujete.

Z tohoto pohledu neexistuje – ublížil jsi mi, nebo ublížila jsem ti. Z tohoto pohledu si hrajeme na poznávání a tvoření. Stoupáme výš a výš. Pokud sestupujeme z cesty nebo se zbytečně loudáme, či stojíme na místě, pak přichází lekce, která nás probere. Díky ní se nám rozsvítí. I když to třeba bolí, tak se prostě probudíme.

Taková lekce přichází ve formě události, nemoci, nebo od jiného člověka. Někdy může nastartovat ‚mystickou smrt‘ – ‚temnou noc duše‘. Po té již nikdy nebudete jako dřív a když se ohlédnete, uvidíte, jaký vnitřní pokrok to vše přineslo. Přivádí vás to blíže k Pravdě své bytosti.

Komu nebo čemu máme tedy v tuto chvíli odpouštět?! Není co, není komu. Můžeme jen děkovat událostem, ostatním lidem, kteří na sebe vzali tu roli ‚budíku‘ našeho probuzení nebo dalšího postupu vpřed.

Tímto uvědoměním je samo od-puštěno. Pouštíme a nedržíme u sebe energie zmaru. Naopak dokázali jsme ublížení přetransformovat v radost a hlubokou vděčnost i úctu.

Úctu k tobě, úctu k sobě, k veškerému dění stvořeného.

Je to stav, kdy karma již není zapotřebí. Zůstáváme přítomni v přítomnosti. Přijali jsme minulost i budoucnost v lásce Teď v přítomnosti. Tam se nachází rovnováha Vesmíru.

Každým hlubokým poznáním jednotlivce přechází informace do morfologického pole, do kolektivního vědomí lidstva.

Monika Micajová

www.svetlojelaska.czv