Nesrovnávejte se s ostatními

Jedna z věcí, kvůli kterým se můžeme cítit nespokojení, je to, když se srovnáváme s ostatními. Často žijeme naprosto spokojeně. Máme všechno, co potřebujeme. Jsme spokojeni se sebou i se světem kolem nás. Mnohdy jsme dokonce šťastní.

Potom však zaměříme svou pozornost na jiné lidi a náš pocit štěstí se okamžitě rozplyne. Myšlenky se stále točí jen kolem otázky, zda kolegové vydělávají více než my, proč mohou končit dříve a šéf nic nenamítá, zatímco my musíme pořád pracovat přesčas. Proč má soused větší auto, kdežto my jezdíme do práce v otřískaném vraku, proč známí získali krásný prosluněný a levný byt, zatímco my žijeme v předražené díře? Proč ostatní vypadají, že žijí ve spokojeném manželství, zatímco nám přicházejí do cesty samí zadaní nebo nešťastní lidé?

Dokud se nesrovnáme s druhými lidmi, máme se docela dobře. Ale v okamžiku, kdy se začneme zabývat tím, co mají nebo dělají jiní lidé, propadneme pocitům nespokojenosti. Najednou všechno to, co máme nebo čeho jsme dosáhli, už není tak skvělé. Myslíme si, že nám osud nepřeje a zanedbává nás.

Srovnání s druhými v nás vždycky vyvolá pocity méněcennosti.

Před nedávnem jsem četl studii, v níž byla položena tato otázka: Chtěli byste vydělávat 5000 euro měsíčně, zatímco váš soused by měl 6000 euro, nebo byste se raději spokojili s menší částkou, například 4000 euro, kdyby váš soused měl ještě méně než vy - třeba 3000 euro? Pro kterou odpověď se dotazovaní rozhodli, co myslíte?

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Většina lidí se rozhodla pro menší plat, pokud by jejich soused vydělával méně než oni.

Je to pozoruhodné - spokojíme se s málem, jen když máme o trochu více než náš soused. Je pro nás tedy důležitější, jak si stojíme ve srovnání s druhými lidmi, než jak se daří nám osobně.

Díky srovnání s druhými ztratíme z očí sami sebe.

Protože však lidé, kteří vydělávají mnohem více než my a mají mnohem větší majetek, budou stále kolem nás, budeme stále nespokojeni. Jen málokdy budeme šťastní. Spíše budeme nevděční, cyničtí a naštvaní. Uvidíme jenom svou vlastní neschopnost udělat nějakou změnu a svůj drahocenný čas promrháme v této "negativní myšlenkové smyčce".

Nebudeme pracovat na svých vlastních představách a vizích a nebudeme si podle nich plánovat svůj další život, zato se však budeme snažit získat věci, které mají druzí, bez záruky, že nám přinesou štěstí.

Budeme-li se stále srovnávat s ostatními, budeme se cítit méněcenní. Budeme jednat nespravedlivě, odsuzovat druhé za to, co dělají, necháme se ovládnout závistí a žárlivostí a naprosto se vzdálíme pocitu štěstí.

Především ale ztratíme povědomí o svém vlastním poslání, o svém životním úkolu. Není se čemu divit. Zabýváme se totiž mnohem více druhými než sebou. Pomalu, ale jistě ztrácíme kontakt sami se sebou.

Na mých přednáškách a seminářích za mnou často chodí lidé, kteří mi smutně sdělují, že jsou nešťastní a že promarnili svůj život, protože se nesměli stát tím, čím doopravdy chtěli. Hned k tomu dodávají, že všichni ostatní jsou mnohem šťastnější než oni. Jsou movitější, žijí s úžasným partnerem, mají vlastní domy a mohou si dovolit své vysněné dovolené. Předvším však žijí takový život, jaký by oni také rádi žili.

Srovnání je nejrychlejší cesta k tomu, abychom se stali nešťastnými. 

Je to, jakoby tulipán řekl růži: "Můj život je zpackaný. Chtěl jsem být růží." A růže by odpověděla: "A já jsem vždycky chtěla být kaštanem."

Tulipán by nikdy nepřišel na to, že má zpackaný život, protože nemohl žít život růže. Nebo moje kočka by nikdy nepřišla na to, že má zpackaný život, protože vlastně chtěla být psem. Jaké je tedy skutečné přání tulipánu? Skutečné přání tulipánu je: "Chci být ten nejnádhernější tulipán!"

Neměli bychom své přání formulovat jako tulipán?

Když se přestaneme srovnávat s ostatními, můžeme opět najít cestu ke své vlastní kráse.

Toto srovnávání nás provází každým dnem a má tisíce podob. Na tyto "myšlenkové jedy" bychom měli reagovat velmi obezřetně.

Před několika lety jsem letěl do New Yorku. Zpočátku tato cesta vůbec nevypadala dobře - rezervací bylo více než míst v letadle a nebylo vůbec jisté, zda bude přistaveno druhé letadlo. Jako zázrakem jsem ale nakonec mohl letět. Dostal jsem dokonce nabídku letět první třídou. 

Jaký to byl rozdíl oproti jednoduché "dřevěné třídě", když jsem seděl za sametovým závěsem, který mě odděloval od turistické třídy! Šampaňské na uvítanou, moje sedadlo mělo velikost malé postele, filmy podle výběru, jídlo, které nemohlo být lepší, a stálá pozornost letušek.

Jestli jsem byl šťastný? Pochopitelně. Hlavně v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že jsem na tom podstatně lépe než ostatní pasažéři v letadle. Při pomyšlení na to jsem se musel ušklíbnout. Potom jsem se však myšlenkově přenesl na zpáteční cestu a uvědomil si, že budu sedět zase natěsno mezi ostatními vzadu v letadle. A někdo jiný bude sedět na mém překrásném luxusním sedadle. Místo toho, abych si let do New Yorku v první třídě užíval jako dar z nebe, zmítal jsem se celou dobu mezi pocitem štěstí a neštěstí. A pochopitelně jsem byl na zpáteční cestě ještě víc než nespokojený. Pocítil jsem rozdíl na vlastní kůži. Do té doby mi turistická třída vůbec nevadila, ale teď, když jsem měl možnost srovnání...

V mém životě se vlastně vůbec nic nezměnilo. Až na ten malý rozdíl, že mě myšlenky zavedly do světa srovnání a já jsem je nezarazil. Teprve poté, co jsem se znovu soustředil na sebe a své dobro, vrátil se mi do života pocit spokojenosti.

§     Když máš v sobě hluboký pocit nespokojenosti, přemýšlej, jak tento pocit vznikl. Pravděpodobně zjistíš, že ses právě srovnával s někým jiným.

§     Zaměř se na to. Kolikrát za den se srovnáváš s ostatními?

§     Nezlob se na sebe, když to uděláš. Jen si uvědom, jak se u toho cítíš.

§     Když začneš vnímat, že ti srovnání vždy přinese jen pocit nespokojenosti, rád s tím přestaneš.

§     Soustřeď se znovu sám na sebe a na svůj život.

Veškerou sílu a radost máš v sobě. Srovnání s životem druhých ti nemůže pomoci najít tvé vlastní štěstí. Každý jde totiž svou vlastní, naprosto jedinečnou cestou. Najdi tu svou. 

Jít ve stopách druhých nikdy nepřináší naplnění. Dej svému životu nový smysl.

Štěstí je... osvobodit se a nesrovnávat.

- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh