MYŠLENKY PRO ŽIVOT

1.      Našim společným dílem je ŽIVOT.

2.      Rozvíjejme své ušlechtilé vlastnosti jako poctivost, čest, pravdivost, zodpovědnost, odvahu, … a všechny další, které obohacují náš charakter.

3.      Část své každodennosti věnujme sebe-poznávání

4.       Mějme na paměti, že v lidském srdci je ukryta mnohem větší bytost než je člověk sám, bytost naší Duše.

5.      Jednejme vždy pro dobro všech zúčastněných a ve prospěch vyššího celku, jehož jsme součástí.

6.      Zařaďme do života objevování duchovního rozměru a zákonů života.

7.      Žijme rovnocennost – nad nikoho se nepovyšujme, před nikým se neponižujme.

8.      Záměr či vnitřní motiv, dle kterého tvoříme přítomnost, určuje formu naší budoucnosti.

9.      Cesta ega je ohraničena myslí,  cesta srdce vede k lidské duši.

10.  Cesta sobeckého ega končí dříve či později ve zmaru a bolesti.  Cesta srdce vede k naplněnému štěstí.  

11.  Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.

12.  Konáš-li zlo, vrátí se ti jako bolest. Konej dobro – vrátí se ti jako radost.

13.  Učme se rozumět svým strachům, pocitům a emocím. Učme se přijímat sebe a také ostatní i s negativními pocity a emocemi.  Jsou přirozenou součástí naší osobnosti. Když je poznáme, můžeme je změnit.

14.  Jsi-li ve strachu – rozmlouvej s ním.  Jsi-li v ukřivděnosti – rozmlouvej s ní. Aspoň to zkus.

15.  Každý člověk má právo dělat tzv. "chyby". Zároveň má zodpovědnost se z nich poučit a udělat potřebnou změnu. Chyby nás vedou přinejmenším k poznání, že „tudy cesta ke štěstí nevede“. Chyba potom není chybou, ale zkušeností.

16.  Místo soudů hledejme porozumění.  Soudíme-li, sami dojdeme k odsouzení.

17.  Hledejme formy spolupráce a nahrazujme jimi boj a konkurenční rivalitu. Místo nepřátelství a nenávisti hledejme cesty pochopení, respektu a vzájemnosti.

18.  Jednejme vždy tak, abychom sobě ani druhému nezpůsobovali pocity viny.

19.  Jednejme tak, aby mezi námi i při neshodném názoru zůstal mír.

20.  Při rozhodování se ptejme: Co říká rozum? Co říká Srdce? Co říká Moudrost?

21.  Chováme-li úctu ke stáří, můžeme čerpat ze zkušeností starých lidí. Můžeme se poučit i z jejich chyb - život je příliš krátký na to, abychom je všechny udělali sami.

22.   Tvé dítě není tvým majetkem, ale bylo ti Životem svěřeno do péče.

23.  Duše dítěte je nevinná a čistá. Dítě nesoudí a prožívá i naše myšlenky, slova a chování především přes své pocity.

24.  Děti umějí žít vyšší kvalitu lásky – umožněme jim to a učme se od nich.

25.  Jsme součástí přírody – cokoliv z ní použijeme, vraťme do přírody zpět v pro ni použitelném stavu.

26.  Chovejme se k planetě jako ke svému domovu.

27.  Naší zodpovědností je být šťastnými bytostmi.

Zdroj: https://www.ernestina.cz