Mysl a fenomén (ne)existence času

Postupovat časem vpřed anebo pozpátku můžeme na úrovni hmotné existence - v kvalitě života - pouze v myšlenkách a vzpomínkách. Na úrovni kosmického vědomí neexistuje (lineární) čas a tedy ani prostorová vzdálenost. Faktor času se skládá ze vztažných (pevných) bodů, které je nutné nějakým způsobem rozpohybovat, a k rozpohybování neprojevené reality (v podobě informací uložených v kvantovém vědomí vesmíru) stačí pouhé slovo čili zvuk. Čas je vytvářen prožitky, čas je život v pohybu, pokud nehybně spíme, život v pohybu představuje náš dech (pulzující pohyb nesmrtelné životní energie).

Přítomnost je životní realita ukotvená, soustředěná a vnitřním pozorovatelem pozorovaná uprostřed stálých pohybů hmoty a informačních procesů. Často bývá uváděno, že čas je iluze, což není úplně přesné, protože čas je v podstatě pocit, a pocity mohou být iluzorní. Iluze spojené s časem souvisí pouze s tím, jak čas pocitově vnímáme a jaké vlastnosti běhu času neustále přisuzujeme.

Člověk vnímá čas lineárně, přitom čas v přírodě se pohybuje v kruhu, cyklicky a v dokonalém rytmu - planeta Země se nadechuje (vdechuje kosmickou energii jang) a vydechuje (zemskou energii jin), tyto dvě síly proudí energetickými drahami (ley-linie) na zemském povrchu, i pod zemským povrchem, a na neviditelné úrovni nás ovlivňují. Pravidelný nádech a výdech Země souvisí s pozorovatelnou cyklickou úrovní času v kosmických sférách, ve vzájemné provázanosti pohybů Slunce, Měsíce a Země.

Na úrovni kosmického vědomí ale neexistuje nic, co by mohlo být omezené pozemským časem, vytvořeném na úrovni lidského vědomí. Kosmické vědomí existuje ve všech časových úrovních (minulost, přítomnost, budoucnost) současně. S tím nikoliv pouze okrajově souvisí, že jen člověk má neustálou potřebu nějaké transformace, příroda se sama transformuje, aniž by o to s námahou usilovala. V přírodě vedle sebe koexistují nejrůznější živé a o něco méně živější formace s vlastním druhovým vědomím (fauna, flora, a přírodní živly), a ve vzájemné souhře vytváří dokonalé a harmonické přírodní prostředí. Vidíte, vnímáte a cítíte tu harmonickou dokonalost?

Pokud ne, podívejte se na toto video (trvá jen necelé čtyři minuty) a je to SÍLA!

Je možné, že dokonce i čas je svým způsobem "vědomá bytost", které jsme přisoudili obrovskou moc nad naším životem?

V určitém smyslu ano, pokud říkáme, že čas je náš kamarád i nepřítel. Je čas vědomé pohybující se existenční pole, když říkáme, že nám rychle utíká, že je nemilosrdný? Člověk přisoudil času rychlost, ale pohybuje se čas, nebo člověk (mysl, vědomí)? Čas je stále mladý, sám v sobě přítomný, to jen člověk stárne vzhledem k myšlenkám, vzhledem ke vztahu k fyzickému tělu a vnitřnímu biologickému času. Bez orientačního bodu v podobě časové jednotky je člověk ztracený, s tím dnes už nic nenaděláme. Ale pokud budeme chápat čas pouze jako organizační jednotku, a nebudeme jej spojovat se stárnutím, a s žádnou negativní emocí, zpříjemníme si život a zpomalíme stárnutí. Duše nestárne, nepodléhá iluzi stáří, duše nerozumí jednotkám měření času, nemá to zapotřebí. Duše nikam nespěchá, pro ni roky života neplynou jako voda, duše maximálně tiše přihlíží, jak s časem a časováním si života občas zápasíme - na úrovni racionálního uvažování ega. Pouze mysl má úzkostlivé tendence pohybovat se v nejisté budoucnosti - jakoby snad měla ta která (negativní, pesimistická) představa být definitivní - a tím se člověk stává zbytečně zranitelným. S imaginární budoucností, (například s obavami z jakéhokoliv neúspěchu), která ještě nenastala, se nelze pocitově ani emočně vyrovnat bez uvědomování si přítomného okamžiku. Vědomé pozorování přítomnosti donutí neklidnou mysl nevytvářet zbytečné konstrukce spojené s budoucím časem, spojené se strachem a obavami.

To, jak vnímáme čas, se zákonitě projevuje v našem životě. Život je poskládán z pulzujících vibrací, z jednotlivých okamžiků - oka mžiků

V každém oka-mžiku se člověk pro něco rozhoduje, a netuší, že souběžně s každým rozhodnutím existují souběžné reality, mnoho možností, které již existují, ale pro tento okamžik zůstávají nerealizované. Vše realizované (v čase) existuje v návaznosti na vědomí (myšlenky, emoce, vzpomínky, zkušenosti). Pouze ego dává času význam v nejrůznějších podobách, ego se žene časem s pocitem, že nic nestíhá. Pokud přestaneme čas spojovat s pocity a emocemi podstatně zvýšíme své vibrace. S vnímáním času (na úrovni minut, hodin a roků) je spojeno velké množství negativních pocitů a emocí, a často naprosto zbytečně. Pocity jsou určujícím faktorem pro kvalitu myšlenek, není to naopak. Myšlenky vznikají a rostou na základě tělesných pocitů. A kvalita myšlenek je určujícím faktorem pro kvalitu života - v pozemském čase. Z osobních představ a snů je nutné vytěsnit přehnané připoutání k budoucnosti a vše si v emočně podbarvených obrazech POZITIVNĚ představovat v přítomném čase. Zároveň neopomínat věnování pozornosti různým sdělením, intuitivním a nadsmyslovým, které nám ukazují cestu k vysněným cílům.

S vnímáním pulsujících vibrací vlastní životní energie souvisí, že až skutečně zjistíte, že se lze osvobodit od času, a že myšlenkami skutečně lze tvořit hru života v této či jiné úrovni bytí, možná zpanikaříte, a najednou si nebudete jisti tím, co vlastně chcete a jak se soustředit na koncentrovanou podobu scénáře vašeho osobního životního plánu. V této panice si uvědomíte ohromující energii zodpovědnosti, a najednou nebudete vědět, co si SKUTEČNĚ přát aby se vám splnilo. Někomu se může dokonce na přechodnou dobu stát (pod vlivem vnitřního strachu), že nebude schopen mít žádné osobní sny, přestane snít a cokoliv si představovat. Panika a strach musí pominout, tvořit lze jedině ve stavu vyšších vibrací - ve stavu radosti a s pocitem lehkosti bytí. A to je možné pouze pokud naše vědomí upřednostňuje bytí v přítomném okamžiku. Mysl a tělo spolupracují spolehlivě, pokud se na přítomný okamžik dokážeme lehce soustředit, potom vnímáme vlastní životní energii jako mocnou tvořivou sílu. V přítomném okamžiku si pravdivě uvědomujeme sympatie ke všemu co je krásné, příjemné, přitažlivé, nebo antipatie ke všemu co je nepříjemné, odpudivé, temné.

Životní energie, (čínské léčitelství ji nazývá čchi (božský dech), jóga ji nazývá pránou, ve starém Řecku nese název pneuma, latinsky jde o spiritus vitali), je ve své podstatě nezávislá na lineárním čase

Jde o universální sílu, která propojuje vše se vším, vše živé i neživé, svět hrubohmotný se světem jemnohmotným. Vše, čeho se dotkneme, vše, na co zaměříme pozornost, nás na neviditelné úrovni ovlivňuje. Lidské tělo velice citlivě vnímá nejrůznější energie, dokonce vnímá vše, co se v okolním prostředí děje. Dokonce se nám snaží různé informace sdělit, například prostřednictvím pocitů, ne každý člověk ale dokáže správně naslouchat svému tělu. Dokonce i ve spánku lidské tělo vnímá okolní energie/informace. Podprahově vnímá také vše "neviditelné" a "neslyšitelné".

Během setkání s druhým člověkem, početnější skupinou lidí, podivným místem, novou věcí, nebo nečekanou událostí je dobré se zaměřit na běžné i podivné pocity, neobvyklé vjemy, jemné signály těla, a ptát se, zda je mi v tu chvíli energie dávána či odebírána. Zda energie proudí volně a vyrovnaně, oboustranně či jednostranně. Ptát se, zda se na tom kterém místě, nebo s tím či oním člověkem cítím dobře či nepříjemně. Z okolního prostředí vnímáme velké množství informací, ale spoustu si jich vůbec v daném okamžiku neuvědomujeme, nesoustředíme se a nedokážeme zaměřit pozornost. Řeč těla každého člověka je jiná, každý musí tu svou rozpoznat a pochopit, pokládat sám sobě správné otázky a po svém způsobu se naučit naslouchat intuitivním odpovědím.

S životní energií a vnímáním pozemského času lze vědomě pracovat. Představte si například situaci, kdy vás někdo znejistí, poníží, urazí nebo rozčílí, vnímáte nejrůznější pocity - v tu chvíli. Člověk, který byl nepříjemný, odejde a vy zůstanete o samotě, a je jen na vás, jak naložíte s přítomným okamžikem. Pokud zůstanete rozčilení, nebo v zajetí negativních emocí, pokud se necítíte ve své kůži - kdo vás v tu chvíli ovlivňuje? Pouze vaše emoce a pocity, pouze vaše naladění či spíše roz-ladění. Nepříjemná událost je minulostí, nyní záleží pouze na vašem osobním VĚDOMÉM postoji. Nemůžete situaci správně vyhodnotit, nemůžete vnímat pravdu, pokud se necítíte ve své kůži. Změňte postoj, nechte veškeré vnější dění ustoupit do pozadí, uvědomte si emoce a pocity, nechte je odejít, a situaci zpracujte uvolněně a v klidu přítomného okamžiku soustředěnými myšlenkami. Myšlenky mají tvořivou sílu, a určují, jak se ta která situace bude dále rozvíjet.

Nesmíme zapomínat, že slova jsou božské částice, tvořivou božskou jiskrou. Slova, myšlenky a představy určují směr pohybu lidského vývoje. Myšlenky poskládané z určitých slov mají latentní předpoklady (v kvantovém stavu) seskupit se do určité formy a stát se událostmi - v pozemském čase. Myšlenky disponují metafyzickou energií - silou vědomí a uvědomění, a mají schopnost proměnit se ve hmotu, vytvářejí energetické formace a zhmotňují se. Myšlenky nám působí duševní radost, ale i zarmoucenost a smutek. Myšlenku a představu je nutno propojit s emocí. Emoce je hybná síla, která dává vzniknout realitě, a šťastná realita je závislá na radosti z prožitků. Božské částice - slova - potřebují hybnou sílu, bez pohybu neproudí žádná energie, bez POHYBU neexistoval by ani čas. Imaginární představy, doplněné slovem a emocí, podpořené procesem opakování, vyplní určité (inteligentní) energetické pole v holografických obrazech, tak vznikne imaginární budoucnost, která se ve správný čas - SPOJENÝ S HMOTNOU EXISTENCÍ, promění ve skutečnost. Vesmír sám je utkán z holografických obrazů, které se v časoprostorové dimenzi uskuteční, pouze pokud je uvede ve skutečnost hybná síla lidské představivosti a fantazie, síla slov a emocí.

S časem souvisí také lidská paměť. Minulost není ohraničená, každou uplynulou vteřinou se zvětšuje obsah informací uložených v energetickém/informačním poli osobního, kolektivního i vesmírného vědomí

Za života je paměť člověka sice samostatná individualita, ale není zcela oddělená od masového vědomí. Paměť je barevnou galerií stále živých obrazů, je labyrintem vzpomínek a zároveň chrámem osobních zkušeností. Minulost uložená v paměti, (v osobním energetickém paměťovém poli), může být myslí přetvořená, zrekonstruovaná, zavádějící a nereálná, v tom smyslu, že mysl si ze všech vzpomínek vybere jen určité části, jen určitý úhel pohledu, občas tu kterou část vzpomínky přikrášlí, případně sem tam něco ubere a zamlčí sama sobě. Mysl sama o sobě ztrácí souvislosti, hlavně v okamžicích, kdy se ztratí v zavádějícím vnitřním dialogu. Mysl přetváří příčiny, přehodnocuje důsledky, podléhá různým dojmům a iluzím, někdy hledá nepravdivé smysly toho kterého zážitku ztraceného v čase. I když se vzpomínka vybavuje naprosto přesně, mysl často říká: takhle to nemohlo být. Vzpomínky mají pro mysl často takový význam, jen nakolik jim sama uvěří, nakolik si připustí pravdu. Proto se často stává, že mysl nepochopí životní zkušenost, což je určující aspekt pro další vývoj životního příběhu v nikdy nekončící hře života a smrti, v čase i jemnohmotném bezčasí. V jemnohmotném bezčasí existuje nezničitelná, energetická podstata vědomí každého jednoho z nás.

Vizionářské předpovědi budoucnosti jsou možné vlivem změněného stavu vědomí, a v souvislosti s mnohorozměrnou strukturou člověka

Mimotělesné zážitky se zřídkakdy přihodí při plném vědomí, častěji ve spánku, v polospánku, během bdělého snění, v bezvědomí, v kómatu. Vidění budoucích událostí může připomínat pohyb obrázků jakoby ve zpomaleném filmu, případně jsou přijímány pouze zvukové vibrace v podobě mírně neuspořádaných vnitřních slov a vět ve stavu, kdy máte pocit, jakoby okolo vás docházelo k podivnému "zřídnutí" viditelné hmoty. Někdy se vám dokonce mohou přímo před otevřenýma očima míhat obrazy, které připomínají útržky ze vzdáleného dějství jakoby zamrzlého v čase. Mysl se může přesouvat mezi dimenzemi (prožitky vědomí mimo fyzické tělo a mimo čas), kde existují energetická pole informací minulosti, přítomnosti a budoucnosti v těsné návaznosti, jakoby poskládaná nad sebou a přitom vzájemně propojená. Energetická pole informací (nekonečné množství pravděpodobností, nerealizovaných možností) - podobají se realitě, neboť hmotu tvoří uspořádané informace, a ve změněném stavu vědomí se mohou jakékoliv informace zobrazit ve formě holografických, pohybujících se obrazů. Vhledy do minulosti či budoucnosti jsou možné vzhledem k tomu, že lineární čas, který existuje pouze ve hmotě, překonáme zvýšením svých vibrací.

ádrem různých předpovědí je vždy otevřená možnost, zda se předpověď naplní, nebo jen tiše vyšumí v "časovém vzduchoprázdnu". Předpověď se může a nemusí naplnit, vše závisí na tom, pro jakou možnost se rozhodneme, ať už na úrovni ega, nebo na úrovni duše. Realizuje se pouze to, pro co se svobodně rozhodneme, ať už vědomě, nebo nevědomě. Předpověď je jedna věc, svobodné rozhodnutí (pro konečný výsledek) je věcí druhou. Pro nevědomého člověka mohou být předpovědi nebezpečné, pokud je schopen vidět jen tu jednu předpovězenou možnost, (například astrologickým rozborem nebo výkladem karet), a upne na ni veškerou svou pozornost. Často bývají tyto vize doplněné nesouvisející fantazií, případně zkreslené nekvalifikovanou odborností, a v některých (šarlatánských) vizích se nemusí skrývat ani zrnko pravdy. K předpovědi situace, která se může odehrát v budoucím čase (a skutečně může, ale nemusí) je nutné zaujmout nejdříve NEUTRÁLNÍ osobní vnitřní postoj. Postoj nezaujatého pozorovatele. Všímat si pocitů a emocí, hlavně rozporu mezi myšlenkami a emocemi, potom začít přemýšlet a předpověď vyhodnotit. A nakonec se - a to doslova - rozhodnout, zda se tato varianta vložená do možností dalšího životního směru či vývoje skutečně stane, nebo nestane. ROZHODNOUT SE - rozumíte tomu, v souvislosti s tvořivou energií myšlenek a emocí? V souvislosti se vším, co už bylo o tom, že JSME TVŮRCI reality řečeno? A potřebujeme - pokud toto vše víme - vůbec nějaké předpovědi?! Chápeme, že média na nás chrlí nejrůznější informace zcela záměrně, že se snaží cíleně ovlivňovat kolektivní vědomí, a tím i možné varianty budoucnosti?

(Média (televize a tisk), a různé vize různě "zasvěcených" lidí a podivných samozvaných vesmírných bytostí (sociální sítě) nás dnes a denně bombardují o tom, co by se mohlo ve světě stát, záleží jen na nás, jaké informace budeme rozvíjet a jaká budoucnost se v realitě odzrcadlí. Jakékoliv informace o pozemské realitě existují z pohledu makrokosmu nezávisle na čase a prostoru, existují stále v jakémsi virtuálním stavu. Nerozvíjejte z tohoto důvodu žádné negativní informace vlastním slovem (například o možné válce), ani jedinou myšlenkou STRACHU. Nevšímejte si podobných informací, to znamená: nepřipoutávejte se k nim - pouze je neutrálně vnímejte. Neprobírejte negativní vize našeho světa s ostatními lidmi, soustřeďte svou pozornost jinam, všímejte si opačně laděných, pozitivních a optimistických energií/informací.)

Dobrá rada na závěr: půjdete-li ke kartářce a nechcete-li aby byl výklad karet jen odrazem energie, kterou kolem sebe v každém okamžiku vyzařujete, můžete docela snadno zjistit úroveň odbornosti výkladu

Pokud máte (neodolatelnou) potřebu pátrat v budoucnosti formou osobních předpovědí, můžete se ochránit před nekvalitním výkladem, vlastním soustředěním zjistit, zda je vědomí kartářky schopné projít časoprostorovým portálem. Energetickým portálem, jenž nás všechny odděluje od paralelních světů, a samozřejmě také od vědomí prvotního zdroje. Ochráníte se ale pouze v případě, že dokážete alespoň v prvních několika minutách výkladu zůstat emočně, pocitově a myšlenkově neutrální. Nejlépe po celou dobu - od vstupu do místnosti až do okamžiku ukončení výkladu karet. Pouze položíte otázku, krátce a bez podrobností nastíníte váš problém, se kterým potřebujete poradit. Poté se naprosto uvolníte: žádné myšlenky, žádné emoce, žádná nervozita, žádný strach a obavy, prostě nic. Jen klid na duši i na těle, vaše mysl vnímá jen přítomný okamžik, netoulá se v minulosti ani budoucnosti. Protože pokud se vnitřně maximálně utišíte, otevřete vaše energetické pole ničím nezastíněné, kartářka kvalitně vyhodnotí situaci, a nabídne vám spíše rozumné možnosti řešení dané situace, než jen a pouze neměnnou předpověď. Jinak se ve výkladu zobrazí váš emoční a psychický stav a odraz vašich myšlenek, (kartářka vždy velice snadno odečte odpovědi také podle vašeho neverbálního projevu, z řeči vašeho těla, nejen podle emocí a myšlenek, které odečte z vašeho energetického pole.)

Můžete ještě pro zajímavost zaujmout pozici, kdy sedíte se zkříženýma rukama na prsou, a se zkříženýma nohama v oblasti kotníků. Dobrá kartářka vám v první řadě řekne, a možná i docela "naštvaně", ať si sednete bez křížení rukou a nohou. A vysvětlí vám, že tímto postojem uzavřete svůj energetický obvod, a tudíž je obtížné dostat se vám tak říkajíc pod kůži - pro výklad karet u dobré kartářky v dobrém smyslu. Poté se soustředěnou koncentrací napojí na pootevřené pole možné budoucnosti týkající se vašeho života, (karty jsou totiž jen doplňující pomůckou pro opravdu kvalitní výklad). Dobrá kartářka tyto informace zpracuje tak, že vás výklad zaujme, poučí, uklidní, a někam nasměruje. Špatná kartářka si váš postoj ani neuvědomí, naopak sama znejistí a bude mít problém dostat se do vašeho podvědomí - pokud se takto energeticky uzavřete. Špatná kartářka vám poví jen to, co ve skutečnosti sami dobře víte, a většinou pouze zveličí vaše vlastní strachy a obavy. Špatná kartářka z vás v případě, kdy se myšlenkově a emočně ztišíte, radost mít nebude. Nezorientuje se a nepřečte nic ve vašich emocích, netrefí se vám tak říkajíc do životního obrazu. To málo informací, které o vás pracně získá, zpracuje tak, že vás výklad nezaujme, nepoučí ani neuklidní. A v podstatě vás nikam nenasměruje, jen prohloubí vaše vlastní negativní očekávání.

Pokud dokážete takto uklidnit (tvořivou) mysl a žít v přítomném okamžiku i v běžném životě, zůstanete pro své okolí nečitelní, a málokdo se vám "dostane pod kůži", a tím pádem na vás hned tak někdo nedokáže energeticky (negativně) působit. Jen vy určujete komu, kdy a kde se otevřete, komu dovolíte nahlédnout do vašeho nitra, do energetického informačního pole, které vás neustále obklopuje.

Zdroj: https://www.psychologiechaosu.cz