Když je všechno špatně, kašlete na důležitost a vytrvale vysílejte kladnou energii!

«Kdo se nespokojí s málem, nedostane nic». Tohle pořekadlo známé z dětství má reálný základ. Jen bych ho poněkud upravil: «Čím víc chceš, tím míň dostaneš».

Když něco přespříliš silně chcete, tak, že jste ochotni vsadit všechno na jednu kartu, vytváříte obrovský nadbytečný potenciál porušující rovnováhu. Rovnovážné síly vás odmrští na životní dráhy, kde se předmět vaší touhy nevyskytuje ani omylem.

Kdybychom chtěli namalovat energetický obraz chování člověka ovládnutého nějakým přáním, vypadal by přibližně takhle: Kanec se pokouší chytit modrého ptáka. Strašně moc ho chce lapit, až se oblizuje, hlasitě chrochtá a netrpělivě ryje v zemi. Pták přirozeně uletí. Jestliže se však bude v blízkosti modrého ptáka zdánlivě nezúčastněně pohybovat lovec, bude mít velkou šanci chytit ho za ocas.

Můžeme určit tři druhy přání.

První – když silné přání přechází v pevné odhodlání mít a jednat. Pak se přání splní. Potenciál přání se při tom rozptýlí, neboť jeho energie je vydána na jednání.

Druhý – nečinné, úmorné přání představující nadbytečný potenciál v čisté podobě. Vězí v energetickém poli, v tom lepším případě zbytečně plýtvá energii toho, kdo tak planě po něčem touží, v horším přitahuje nepříjemnosti nejrůznější povahy.

Nejzákeřnější je druh třetí — když se silné přání mění v závislost na jeho předmětu. Velký význam předmětu přání automaticky vytváří závislý vztah. Závislý vztah plodí silný nadbytečný potenciál vyvolávající stejně silné proti působení rovnovážných sil. Obvykle vznikají zhruba takovéhle myšlenkové vazby:

«Pokud toho dosáhnu, bude moje situace mnohem lepší».

«Když toho nedosáhnu, ztratí můj život veškerý smysl».

«Když to udělám, ukážu sám sobě a všem, za co stojím».

«Když to neudělám, nestojím za nic».

«Když to získám, bude to skvělé».

«Když to nezískám, bude to zlé».

A tak dále, v těch nejrůznějších podobách.

Ocitnete-li se ve vztahu závislosti na předmětu svého přání, zavleče vás to do tak bouřlivého víru, že se v boji o to, co si přejete, vydáte z veškerých sil. Konec konců nezískáte nic a svého přání se zřeknete. Rovnováha bude obnovena. Rovnovážným silám bude zcela lhostejné, jak moc jste tím utrpěli. A stalo se to jen proto, že jste si příliš silně přáli, aby se vám přání vyplnilo. Přání bylo na jedné misce vah a všechno ostatní na druhé.

Splnitelný je pouze první druh, kdy se přání mění v čisté úsilí bez nadbytečného potenciálu. Všichni jsme přivykli omílané pravdě, že na světě není nic zadarmo. Ve skutečnosti však platíme pouze za nadbytečné potenciály, které sami vytváříme. V prostoru možností je všechno zdarma. A když už jsme začali používat obchodnickou terminologii, konstatujme, že platbou za splnění přání je absence důležitosti a závislého vztahu. K přechodu na tu životní dráhu, kde se předmět přání mění ve skutečnost, dostačuje pouze energie čistého úmyslu. O úmyslu budeme mluvit později. Teď však podtrhněme, že čistý úmysl je jednotou přání a jednání za absence důležitosti. Například svobodný úmysl dojít si do stánku pro noviny je zcela čistým úmyslem.

Čím větší důležitost pro nás událost má, tím pravděpodobnější je krach. Jestliže přikládáte velmi vysokou důležitost tomu, co máte a velice si toho ceníte, pak vám to rovnovážné síly s vysokou mírou pravděpodobnosti odejmou. Jestliže to, co si přejete získat, má pro vás rovněž velmi vysokou důležitost, nejspíš to nezískáte. Musíte nastavit laťku důležitosti a významu o něco níž.

Například se můžete zbláznit ze svého nového auta. Sfoukáváte z něj každý prášek, chráníte ho a pečujete o ně, bojíte se poškrábat lak, zkrátka ho hýčkáte a zbožňujete. V důsledku toho vzniká nadbytečný potenciál. Dodali jste autu supervelký význam. Ve skutečnosti však v energetickém poli je důležitost auta nulová. V důsledku toho bohužel rovnovážné síly záhy najdou nějakého hrubiána, který vám auto poničí. Anebo vy sami při vší své přehnané opatrnosti se jednoho dne netrefíte přesně tam, kam jste chtěli. Měli byste své auto přestat zbožňovat a mít k němu obvyklý vztah. Nebezpečí jeho poškození prudce poklesne. Vztah obvyklý neznamená ledabylý. Můžete o auto pečovat jak chcete, ale nedělejte z něj modlu.

Existuje ještě další aspekt silného přání mít. Panuje názor, že jestliže člověk něco opravdu silně chce, pak toho dosáhne. Opravdu se může zdát, že je správné předpokládat, že velmi silné přání člověka zavede na tu životní dráhu, kde se mu vyplní. Jenomže tak to není. Jestliže vaše přání přešlo v závislost, v psychózu svého druhu, v hysterické úsilí dosáhnout svého ať to stojí co to stojí, znamená to, že v hloubi duše nevěříte v jeho splnění a v důsledku toho vydáváte záření se „silnými poruchami“. Není-li dostatek víry, snaží se člověk ze všech sil přesvědčit sám sebe a ještě více tak posiluje nadbytečný potenciál. Na „přání svého života“ může zbytečně vyplýtvat celý život. Jediné, co se dá dělat, je snížit důležitost cíle. Jít za ním jako do stánku pro noviny.

Silné přání něčemu se vyhnout je logickým vyústěním nespokojenosti s okolním světem nebo se sebou. Čím silnější je přání něčemu se vyhnout, tím mohutnější nadbytečný potenciál. Čím víc si to nepřejete, tím vyšší pravděpodobnost srážky s tím. Rovnovážné síly nezajímá, jakým způsobem bude obnovena rovnováha. Obnovena může být dvěma způsoby: buď budete od srážky odvedeni, nebo se srazíte. Je lepší vědomě se zříci přání, abychom nevytvářeli potenciál. To však nestačí. Když myslíte na to, co si nepřejete, vysíláte záření o frekvenci té životní dráhy, na níž k tomu dozajista dojde. Vždycky se vám dostane toho, co si aktivně nepřejete.

Děje se to doslova jako v následujícím příkladu: Někdo je hostem na slavnostním velvyslaneckém podniku, všichni kolem důstojní, dobře vychovaní, vše v naprostém pořádku. A náš člověk náhle začíná divoce gestikulovat, dupat a zoufale řvát, že si nepřeje, aby ho odsud vyvedli. Přirozeně se objeví ostraha, bere zuřivce v podpaží a přes jeho odpor a ječení ho vyvádí ven. V reálném životě působí tento obraz možná přehnaně, avšak na energetické úrovni všechno probíhá přesně s takovou intenzitou.

Podívejme se ještě na jeden příklad. Dejme tomu, že vás v noci vzbudí hluk od sousedů. Chcete spát, ráno vstáváte do práce, ale vedle je zábava v plném proudu. Čím silněji si budete přát, aby už šli do háje a sklapli, tím větší pravděpodobnost, že to bude trvat ještě dlouho. Čím víc budete zuřit, tím zběsilejší bude zábava. Jestliže sousedy začnete dostatečně silně nenávidět, je zaručeno, že podobné noci se budou vyskytovat stále častěji.

K vyřešení tohoto problému je možné použít metodu fiaska či hašení kyvadla. K hašení dojde tehdy, budete-li situaci nazírat s ironií. Možná ji dokonce vůbec ignorovat a neprojevovat v souvislosti s ní žádné emoce ani zájem. Kyvadlo utrpí fiasko a žádný potenciál nevznikne. Klid vám může přinést vědomí, že máte volbu a umíte ji využít. Sousedy to brzy omrzí. Tak to opravdu funguje, můžete si to vyzkoušet.

Zkuste si teď zanalyzovat, u čeho jste sami neúměrně zvýšili důležitost a s jakými problémy jste se v důsledku toho setkali. Je-li všechno špatně, vykašlete se na důležitost, vyvlékněte se ze vztahu závislosti a vytrvale vyzařujte pozitivní energii.

Čím hůř dneska, tím líp. Tak si musíte zhodnotit situaci, pakliže máte za to, že jste utrpěli těžkou porážku. Radujte se! Rovnovážné síly jsou v takovém případě na vaší straně, neboť jejich úkolem je kompenzovat špatné dobrým. Nemůže být pořád jenom zle, stejně jako nemůže být stále jenom dobře.

Na energetické úrovni to vypadá přibližně takhle: napadli vás, nadávali vám, zmlátili vás, všechno vám sebrali a pak vám strčili pytel s penězi. Čím větší škodu jste utrpěli, tím více peněz v pytli bude.

Vadim Zéland, zdroj pronaladu.cz