I ZA MRAKEM SVÍTÍ SLUNCE

Zdravím Vás, drazí přátelé

Vždy, když mám touhu něco sdělit, tak neváhám a pustím se do psaní. Nemám potřebu bilancovat a ani nikoho nabádat k něčemu, co sám nechce. Jedná se pouze o moje prožitky a cítění, s nimiž bych Vás rád seznámil, ale stejně tak, jako vždy, mám jistý pocit, že to, co zrovna prožívám, se odehrává taktéž u mnoha z Vás a tak vždy přicházím v pravý čas 

Pokročili jsme hodně kupředu a na lidech je to znát. Věci se mění a je to vidět opravdu všude. Nejen na našich tvářích, které se sice pomalu, ale stále více rozjasňuje úsměv, ale také v přírodě i na obloze. Vše je jiné a i my vše cítíme jinak. Já sám si začínám uvědomovat, jak krásný je svět kolem, i když zrovna tady ve městě se hodně dobře ukrývá za rohy domů, poničených parcích a nevlídných spoluchodců, kteří všude vidí jen problémy. To krásné začíná převládat. A právě v tuhle chvíli, kdy objevíme tuto – zatím- skrytou krásu, nastává náš čas. Nás, jako Tvůrců, jako těch, kteří si uvědomují a konají.Právě teď je vhodná doba zahodit a odpustit. Už není potřeba držet se starých vzorů a starého smýšlení nejen o světě, ale především o nás samých. Už dávno víme, že historie je zcela jiná, než nám říkají ve školách a píše se v knihách. Je to jedna lež za druhou a už se o tom nesmí mlčet. Je dávno jasné, že my, lidé, nejsme jen dílem kdysi náhodného uspořádání molekul, že my a všechno kolem není jen náhoda, že tato planeta není jediné místo, kde je život. Tohle všechno dávno víme, ale co nám brání tomu uvěřit? Co nám brání to zveřejnit, či o tom otevřeně mluvit? Je to strach, je to pocit, že budeme odstrčeni a odmítnuti. Budou si z nás dělat blázny a posílat nás do ústavu. Ano, i to se může stát. Ale já jsem přesvědčen, že už tomu tak dlouho nebude. Ti, kteří mají naše slova za bláznivá a zralá na bílý plášť, brzy pochopí, že se snad za tím vším, co bylo nejen tady řečeno, skrývá jistá jiskřička naděje a pravdy.

Strach je vůbec podivný pocit. Lidé ho podceňují,ale on má obrovskou sílu. Víte, co je opozitem lásky?… Myslíte, že nenávist? Ne, protože i ta z něčeho pochází. A hádáte správně, že právě ze strachu. Vše co neznáme, či se bráníme poznat, nenávidíme a nemáme rádi. Tak to je. Strach nás vězní a druhá strana to ví. Však se někdy podívejte na zprávy, či si přečtětě noviny. Moc o nenávisti tam nenajdete, zato zprávy typu : … nová epidemie ve vodě a v jídle … klíšťata útočí … blíží se atomová válka … ve vašem okolí číhá vrah … teroristé ožívají … atd, atd… Tohle a mnohem více najdete den co den všude, kam se podíváte. A 90 % těhle zpráv je buď jen zčásti pravdivých, nebo jednoduše lživých.

Co tedy dělat? To nejjednodušší. Povězte lidem to, co chcete, aby věděli. Máme nějakou společnou představu o budoucnosti, tak ji předejme dál. Čím více lidí myslí na stejnou věc, tím rychleji se uskuteční. Jak máme žít v lásce, když lidé stále přemýšlí o smrti a strachu? Jak máme žít v míru, když lidé stále přemýšlí o válkách, které ani neexistují? JAK MÁME ŽÍT V PRAVDĚ, KDYŽ LIDÉ VĚŘÍ LŽÍM?

Proto prosím o jedno. Máte- li chuť něco dělat, něco změnit, již neváhejte. Není čas váhat. Máte někoho rádi? Řekněte mu to. Máte něco, co Vás tíží na srdci? Vyneste to ven. Nikdy nemůžete nikoho zklamat, jen sami sebe. Vy máte tu moc, změnit okolí, ale jen v případě, že se něco stane ve Vás. Ve Vašem srdci. Máme jedinečnou příležitost, kdy celý vesmír posílá veškerou podporu. To se již nikdy nebude opakovat. A to je myslím dobrý důvod, uvědomit si svoji sílu. Přeci … Když slunce zakryje mrak, neznamená to, že slunce přestalo svítit 

S láskou a požehnáním, jdoucí po stejné cestě zkoušek a ponaučení jako Vy, …Sentinel  (www.svetloatlantidy.cz) 12.7.2011

 Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

- See more at: https://svetloatlantidy.cz/clanky-a-chanellingy/clanky/i-za-mrakem-sviti-slunce#sthash.YaqfWn8o.dpuf