Diagnostika dvou tváří

Tato metoda se využívá k poodhalení rozporu našeho vyzařování a vnitřního cítění. Každému bych doporučil, aby svou tvář takto prozkoumal. V dnešní době digitálních fotoaparátů a počítačové techniky ji opravdu zvládne každý. Je třeba vyfotit svou tvář jako do trestního rejstříku.

Zepředu a z obou stran. Pak se fotografie (z pohledu zepředu) rozřízne přesně napůl v ose tváře (střed mezi obočím, střed nosu, rtů, brady). Je potřeba, abyste měli při fotografování hlavu rovně! Sami zjistíte, jak málo lidí dokáže držet hlavu rovně. Buď ji nakláníme napravo (souhlas a spokojenost se životem), nebo nalevo (opak). Pak by nám vznikly velmi zajímavé obrazy, ovšem pro tuto metodu nepoužitelné. Je však potřeba mít originál uložen, neboť i s ním budeme výsledky porovnávat.

Když máme fotografii rozříznutou na pravou a levou část, každý díl opět uložíme. Znovu otevřeme celou fotografii a zrcadlově jí obrátíme (v počítači dáme příkaz – obrátit zprava doleva). Znovu rozřízneme přesně v polovině. Tím dostáváme dvě poloviny naší pravé a dvě poloviny naší levé tváře. Pak už jen tyto spolu spojíme a máme výsledek. Možná se někomu zdá, že to vysvětluji až příliš detailně, jenže nejsme všichni machři přes počítač a práci s fotografií. Nyní si před sebe dejte výsledek vaší práce (originál + spojené dvě pravé tváře + spojené dvě levé tváře).

Někdo bude říkat: „Mně se to asi nepovedlo, protože to vůbec nejsem já.“ Nu, někdy jsou rozdíly markantní, ovšem povedlo se. Pravá tvář totiž vyjadřuje naše vnější vyzařování, to jak si přejeme, aby nás okolí vnímalo, to, jaké představy o sobě jsme zhmotnili a uvedli v život. Levá tvář ukazuje, jací jsme uvnitř, ukazuje na naše skryté myšlenky, je to ve své podstatě naše „Pandořina skříňka“. Je to stejné jako v astrologii devíti planet. Máme přiřazenou hvězdu, která vyjadřuje, jak nás vnímá okolí (pravá strana tváře), druhé je číslo (hvězda), jak se projevujeme (levá strana tváře), a konečně třetí je číslo (hvězda), jak se projevujeme (pravá strana tváře). Čím více se naše nitro liší od našeho projevu, tím více se liší naše pravá a levá tvář. Proč je tedy důležité se tímto zabývat? Pro náš život a pro naše vztahy nemůžeme možná udělat více, než se poznat a snažit se o dosažení harmonie. Je-li člověk v harmonii, pak na co sáhne, to se mu daří. Lidem je v blízkosti takovýchto osob příjemně a vyhledávají je, přičemž je-li člověk v harmonii, nepotřebuje nikoho a nic. Chápu, že tohle je ideální stav, ale proč se mu alespoň nepřiblížit? Při této metodě se používají prvky „jasnovidecké“ diagnostiky, a proto vám, kteří se chcete touto cestou dát, doporučuji studium těchto znaků. Není účelem této knihy toto studium, a navíc nač opisovat napsané a perfektně zpracované?

Ukázka z knihy Diagnostika v praxi – tajná řeč nemoci.

autor: Marcel Černoch, https://www.celostnimedicina.cz