BÝT VE SVÉM STŘEDU NEZNAMENÁ BÝT NEČINNÝ

Často mluvím o středu. O vašem vlastním středu, kde nacházíte klid, mír a jednotu. Také často hovořím o tom, že je vhodné pojmout svůj život takový, jaký je, neboli přijmout za svůj život plnou zodpovědnost. Přijmout za svůj život plnou zodpovědnost sice možná zní jako důraz, a však důraz zde nemá své opodstatnění. Totiž přijmout zodpovědnost znamená pouze nebránit se svému vlastnímu životu, neklást sám sobě překážky. Překážky většinou tvoří touhy a chtění, které nepochází z vlastního ducha, z vlastního vnitřku, ale pochází zprostředkovaně skrze např. média, reklamy, společnost lpící na materiálních statcích, atd. Jednoduše jsou člověku přímo i nepřímo vnucovány vzorce. Jsou to vzorce chování, vzorce chtění, potřeby a nutnosti, vzorce jak má člověk myslet a uvažovat, vzorce jak se má vyjadřovat, vzorce jak má reagovat, i vzorce jakým způsobem má vyjádřit zábavu atd. Stává se, že lidé, kteří si čím dál více uvědomují sebe sama, automaticky tyto vzorce opouštějí. Nemají totiž již potřebu se skrze tyto vzorce projevovat, ale mají vnitřní nutkavost žít svoji pravou přirozenost. Pro tyto lidi, kterým se často říká probuzení, nemá žádný význam plýtvat svoji vlastní energii na nepodstatný věci, které ho dříve jen  a pouze odváděli od sebe sama. Byly  to sice věci zábavné a jistě zajímavé, ale pro život bezvýznamné a proto se všech těchto věcí straní. Tím, že se těchto věcí straní nastává vždy otázka, která je mi často kladena a to "A CO BUDU TEDY DĚLAT? TO JAKO NEMÁM DĚLAT NIC JO?, TAK JO, TAK JÁ NEBUDU TEDY DĚLAT NIC! Pojďme si to tedy vysvětlit. Vše co pouze zaměstnává mysl, je směr od sebe ven. To znamená, že daný člověk svoji energii plýtvá na věci, které u něj netrénují charakteristiku, ctnosti, vůli, víru, soběstačnost atd. Mysl je tak navyklá stále něco dělat a stále se něčím zabývat z čehož pak vznikají i např. různé druhy závislosti. Mysl je v podstatě ovládána někým, nebo něčím jiným a aby člověk neměl vůli, tedy sílu se tomu bránit, nebo dokonce změnit svůj styl bytí, stále se tvoří nové a nové věci, které vzbuzují malý či velký zájem opět svoji mysl zaměstnat. Samotný školský systém je pouze a jen pouze o zaměstnání mysli, tedy tento vzorec je dětem vnucen již od školky. Rodiče samozřejmě dětem předávají to, čím sami byly nevědomě násilně ovlivněny a tak se stále žije v novo-starém Metrixu. Metrix je silná závislost a většina Duší si dala za úkol dostat se z tohoto bludiště zapomnění a udržet si svoje vlastní vědomí Duše a Ducha. Bohužel je tento Metrix stále silný a proto se z něho vymanit není tak snadné, zvláště, když jako dítěti je tato dualita iluzí vnucena. Pokud se člověk rozhodne z této iluze odejít, tedy tuto iluzi přestat dotovat svoji vlastní životní silou, znamená to ve většině případů opustit mnoho věcí. Jsou to ty věci, které udržovali vědomí v iluzi. Aby lidé podpořili a dodali sobě sílu učiní určité první kroky a to že např. odejdou žít mimo město, někdo se přestěhuje do malinké vesničky a někdo odejde rovnou žít do lesa, aby tak splynul s přírodou.  Někdo zase postaví zdraví dům ze slámy, jiní se stanou vegetariány, vegany, fruktoriány, brethariány, jiní začnou podporovat zdraví prospěšný styl žití, někteří začnou meditovat, jiní zase učí duchovní vědy, jiní podnikají cesty do posvátných míst atd. atd. atd.  Těch možností je plno. Jsou však také tací, kteří jdou ještě více do sebe, tedy do svého středu, do své podstaty a na první pohled vypadají že vůbec nic nedělají. Pravda je taková, že tito lidé dělají o mnoho víc než první skupina. Totiž tito lidé často bývají velmi soběstačný, naprosto nenáročný, vděčný a pokorný, svoji mysl nezaměstnávají posuzováním, hledáním odlišností či učení se manter a jiných mysl zaměstnávajících věcí. Nehledají náboženství a nehledají ani esoteriku. Jejich mysl je naplněna pouze vděčností a pokorou, což jim dodává mnoho životní síly, která není tříštěna na chtění a touhy. Jejich vědomí není někde, ale oni sami jsou vědomím. To jim dává mnoho možností sebepoznání své pravé podstaty. Umožňuje to silné spojení se svoji Duší a Duchem. V podstatě jsou Duší a Duchem nežli člověkem z masa a kostí. Své fyzické tělo však nezanedbávají, ale hýčkají ho. Tím, že se vůbec nezapojují do společenského systému, tedy nic od společnosti od systému nežádají, jsou v očích jiných lidí divný a líný, protože nic nedělají. To je však pohled člověk, který je stále chycený Metrixem, tedy iluzí. Totiž tito lidé pracují ze všech lidí nejvíce. Ono dostat se na úroveň žití sebe sama v plném vědomí, je těžší, než celý život dřít v uhelném dole. Vytrénovat svoji mysl tak, aby se stala pouze čistým nástrojem pro realizaci praktických věcí zde na Zemi, tedy nebyla něčím, co člověka plně ovládá (což v procentech představuje cca okolo 85 procent ovládaných lidí), je velmi těžké, ale ne nemožné. Příčina tohoto dosažení je plné vědomé rozhodnutí poznat sama sebe. Znamená to vzdát se všech chtění a nutností, přestat být závislí na svém okolí, nenechat se ani ovládat chutěmi co se jídla týče atd. Je toho mnoho čeho se musí člověk vzdát aby tak našel svoji hlubší podstatu. Takže práce je to velmi velká. Tím to však po pracovní stránce nekončí. Pokud takový člověk dosáhne tohoto stavu a je si tedy plně vědom sám sebou, tedy jeho mysl je dobrým a věrným sluhou, kterého moc nevyužívá, automaticky dostává mnohem více zodpovědnosti, jelikož postoupil ve svém vývoji o mnoho příček výš. Vesmír - Bůh mu tak věří více, než když ho mysl ovládala a tak dostává úkoly které por dotyčného úkoly nejsou ale jsou to příležitosti, které s radostí podstupuje. Takový člověk pak vnitřně, tedy vesmírně pracuje na mnoho velmi důležitých věcí týkající se např. tvoření, harmonizování, měnění polarit, vyrovnávání, očišťování atd. atd. atd. To vše dělá ve velkém měřítku, který má vliv nejen na celé lidstvo, tedy na celou planetu Zemi, ale i na celý Vesmír. Je to práce při které se nezastavíte a to z důvodu velké síly kterou máte a vnímáte, ale také z důvodů, že již nepotřebujete odpočívat tak často jelikož svoji životné sílu netříštíte na pozemské nízké malicherné závislosti a věci. Takový člověk pracuje v ohromném měřítku a neustále a to nejen pro lidstvo, ale pro část nebo již pro celý vesmír.  To jsou chodící andělé po zemi aniž by si je člověk pořádně všiml natož uvědomil. Takže odpověď na otázku co tedy budu dělat, když se vzdám chtění, tužeb, závislostí, tedy iluze zní:  všechno. Teprve pravá a podstatná práce nastane a bude ji hodně :-)

S úctou Merlain

https://www.dobresdeleni.estranky.cz/