20 důvodů, pro které si vás jiní neváží

Rádi byste vyhověli všem. Když vám někdo ublíží, rychle mu odpustíte. Důležitější je pro vás dávat, protože jenom tak máte pocit, že za něco stojíte. Jste velmi dobrý člověk, snad až příliš dobrý. Proč to tedy vaše okolí neoceňuje? Blogerka Jenna Ryan přemýšlí nad tím, proč si nás někdy lidé neváží.

Hraju hru, ve které nechávám vyhrávat jiné. Hraju hru, ve které hrát nechci, jejíž pravidla neznám a ještě hůř – ani netuším, že v nějaké hraju. V téhle hře jsem já vždycky lůzr. Protože karty byly rozdány dávno před jejím začátkem. Protože těch nejlepších lidí si ostatní neváží ani co by se za nehet vešlo.

1. Je mi trapně za vás, když VY překračujete mé hranice. Místo abych se ptala sama sebe co se to v tomhle vztahu děje, ptám se JEHO, co se mu nezdá. Minimalizuju vlastní potřeby, protože miluju příliš silně.

2. Nevnímám, když na mě někdo začíná útočit. Když jsem byla dítětem, nikdo mě nijak zvlášť nerespektoval a od těch dob se jen málo změnilo. Pokládám situaci za normální, dokud nepřesáhne opravdu všechny možné meze. A pak už je pozdě.

Je věčně stresovaný, protivný, jízlivý, utahaný… To vše jsou příznaky, že váš partner patří mezi tzv. toxické lidi. Jestliže je ještě stále s vámi, je to zároveň příznak toho, že nemáte stanoveny žádné meze, nebo už byly dávno překročeny.

Chaos přichází tehdy, když ve vztahu žádné meze nejsou.

Jestliže se někdo chová jako že jste mu ukradení, znamená to, že jste mu skutečně ukradení.

3. Odpouštím okamžitě. Když mi konečně dojde, že se ke mně někdo chová přezíravě, říkám si: „To jistě nechtěl“. A automaticky mu odpouštím. V krajním případě se dotyčného pokouším přesvědčit, že se mýlí, že to, co udělal, je špatné.

Jsem blázen, nebo co? Místo abych si dala ruce v bok a nedala si to líbit, budu ho učit slušnému chování?

4. Rozhoduji se mezi vztahem a pocitem vlastní důstojnosti. Toužím po lásce. To je přirozené. Každý po ní touží. Jenomže já nedokážu a nechci být sama ani minutu a vztah vykupuji cenou mnoha ústupků.

5. Místo abych jednala, začínám vás přesvědčovat, že i já mám svou cenu. Připomínám vám, jak dobrá jsem kamarádka nebo žena a uvádím příklady, jak jsem se o vás starala, jak jsem vám pomáhala. To je základní chyba závislých vztahů: pokoušet se změnit to, co si o vás lidé myslí, místo abyste se o sebe postarali sami. To nefunguje.

Jediný způsob, jak druhému ukázat, že máte svou cenu, je mít ji. To se dá udělat jen jediným způsobem – sám v to věřit. Když znáte svou cenu, nemusíte nic dokazovat.

6. Věřím, že ten, kdo mě miluje, mi nikdy neublíží. Svět vidím plný dobrých lidí a vůbec mě nenapadne, že kdo mě má rád by mi mohl chtít schválně ublížit. Žiju ve světě pohádek a fantazií, který se náhle z nepochopitelných důvodů mění ve svět nočních můr.

Nechápu jednu jednoduchou pravdu: to, že já někoho miluju z celého srdce ještě neznamená, že se ke mně on bude chovat hezky.
Musím teprve zjistit jednu důležitou věc: vždycky musím hájit sama sebe, musím stanovit nepřekročitelnou hranici chování toho druhého, bez ohledu na to, jak moc ho miluji.

7. Myslím si, že ten druhý cítí a smýšlí jako já. Mé úmysly ve vztahu jsou čisté a nevinné. Chci milovat, pomáhat, chránit. Upřímně a zcela mylně se domnívám, že také všichni kolem mají takové úmysly. Avšak ve světě je plno sobeckých, zkažených a mazaných lidí. Já však jsem i přesto schopna ignorovat varovné signály.

Ani ti nejpříjemnější lidé na světě nebudou váhat vás využít, jestliže jim k tomu dáte možnost.

8. Nechci nikomu ublížit, i kdyby on ubližoval mě. Ve vztazích jsem velmi obezřetná. Našlapuju šetrně a snažím se nikomu nešlápnout na nohu, nechci nikomu způsobit bolest, a to i za cenu bolesti vlastní. Snažím se dokonce chránit před pocity trapnosti ty, kteří mi bolest způsobili. Skrývám ji a tvářím se, že všechno je OK. Vůbec mě nenapadá už zmíněná pravda: chová-li se někdo jako že mu můžete být ukradení, skutečně mu můžete být ukradení.

9. Zavírám před pravdou oči a nevěřím, že by mi někdo mohl CHTÍT ublížit.Avšak: „Ani ti nejpříjemnější lidé na světě nebudou váhat vás využít, jestliže jim k tomu dáte možnost“.

10. Potřebuju cizí pochvalu. Od dětství mám pocit, že nejsem taková, jaká být mám. Potřebuju, aby mi někdo řekl, že jsem hodná. Že jsem dobrá. Protože ještě dneska si to nedokážu říct sama. A taky si přeju, aby někdo uznal, že udělal chybu, když mi ublížil. To znamená, že potřebuju někoho jiného, kdo prohlásí, že se mi nesmí ubližovat. Co myslíte, řekne to?

1. Jsem velmi empatický člověk: 100 procent empatie ve vztahu k jiným, 0 procent ve vztahu k sobě. Jestliže mě někdo urazí, je mi trapně za něj. Beru na sebe odpovědnost za city jiných lidí dokonce i tehdy, když oni zraní moje. Je to cesta andělské dobroty, vedoucí však přímo do pekel.

12. Automaticky předpokládám, že všichni mají pravdu, jenom já ne. Protože první myšlenka, která mě napadne, když se mě někdo dotkne, zní: „Nejspíš jsem neměla pravdu. Co jsem udělala špatně?“

13. Jsem magnetem pro všechny, kdo rádi předvádějí svou moc. Přímo přitahuju narcisy a sobce, protože jim dovoluji, aby mě využívali. Kdybych měla vybrat scénář, ve kterém bych měla hrát, byla by to oběť upíra sajícího krev, nevinná oběť kladoucí hlavu na špalek, ovce, kterou stříhají… Chování oběti mi sedí. A Vesmír mi poskytuje to, o co si mu říkám…

Základní chyba závislých vztahů: „Pokoušet se změnit to, co si o vás lidé myslí, místo abyste se starali sami o sebe“.

14. Nevím, jak vypadá úcta. Domnívám se, že žiju proto, abych našla lásku i přese všechny chyby, kterých jsem se dopustila. Že bych mohla mít vztah, kde si mě ten druhý bude vážit „jen tak“, aniž bych si to „zasloužila“, bez toho, že by mi „odpouštěl“ jakési moje chyby, mi vůbec nepřijde na mysl.

15. Mám ráda všechny a je mi jich líto, když mi ubližují. Emocionálně jsem naladěna více na druhé než na sebe. Nedokážu zachytit svou vlastní notu a uslyšet, jak zní.

16. Nerozhoduju o sobě sama. Ptám se jiných, jestli to, co mi udělali, je dobré. Hledám konsensus a kompromis až do chvíle, kdy mám alespoň něco málo udělat sama pro sebe. Domnívám se, že dokud mi to ten druhý nepotvrdí, nemůžu nic rozhodnout. Obecně se tomu říká bezmoc.

Představte si, jak to probíhá: ptám se co a proč se děje toho, kdo mi ublížil! Hledám chválu a potvrzení u toho, kdo si mě neváží, aby mi řekl, že si mě neváží…

17. Nestanovuju si žádné meze. Z následujících důvodů:

1) chci druhému působit jenom dobro

2) nechci problémy

3) sama nevím, co potřebuju, ani na to nemyslím

4) cítím se provinile, když nemohu dát všechno

19. V rovnoprávném vztahu se necítím dobře. Musím dávat. Jenom tak cítím, že mám nějakou cenu.

20. Bojím se být sama. Protože si myslím, že vztahy s jinými jsou daleko důležitější, než vztah se sebou samou. Kdysi, když jsem byla malá, myslela jsem, že bez lásky umřu. A tenhle příběh žiju od té doby dál a nenapadne mě, že od těch dob se mnohé změnilo.

Netuším, že v okamžiku, kdy nedovolím jiným, aby řídili moje emoce, se dostaví vnitřní klid.

Jenna Ryan

zdroj www.pronaladu.cz